Zde jsou průměrní psi zakousnutí do vizuality
Zatímco za našimi hranicemi hudebníci používají vizualitu jako nástroj, kterým vábí své posluchače, Česko po desetiletích nucené uniformity zůstává zemí, kde je umělec starající se o svůj vzhled zavrhnut většinovým publikem jako narcisistní podivín.
Zarazit tuto setrvačnost ve vnímání zrakové složky hudebních vystoupení a děl se pokouší kniha Zde jsou psi. Její autoři Michal Nanoru a Martina Overstreet v jejím rámci představují tři desítky českých hudebních skupin a dýdžejů, které se odvážily přistoupit ke své image jako k plnohodnotné součásti svého projevu.
Kniha se snaží postihnout zejména podobu české klubové scény. Absolutní důraz na vizuálno je tak patrný i na výběru prezentovaných hudebníků, mezi nimiž najdeme známé kapely i uskupení nadšenců. Hlavní náplň publikace tvoří fotografie Adama Holého zachycující umělce a snímky fanoušků Dušana Tománka. Tento obrazový materiál navzdory absenci dramatičtějšího historického kontextu nepostrádá atmosféru a výjimečné kvality mnoha snímků navíc vyniknou až s časovým odstupem.
Pokud jde o doprovodné texty, Zde jsou psi připomíná spíše fanzin nežli žánrovou publikaci. O knize se hovoří jako o bibli českých hipsterů. Výraz původně označující mladé bílé Američany napodobující černošské jazzmany se nyní užívá v souvislosti s městskými příslušníky střední třídy uctívajícími alternativní módu a kulturu, zejména pak nezávislý rock a filmy. V Británii i USA sílí vlna ironizace této poměrně nové subkultury, což kniha příliš nereflektuje.
Kritici hipsterům vyčítají snahu uzurpovat si společenskou autoritu bezobsažným přijímáním různých trendů, při němž jde zejména o vnější dojem. Tento přístup lze možná přijmout u oblékání, už hůře však u psaného slova, jehož předpokládaným posláním je sdělit myšlenku či informaci. Úvodní text Michala Nanoru plný bombastických frází a navršených odkazů na slavná jména se vyznačuje přesně takovýmto povrchně efektním stylem. Profily kapel, které jsou dílem různých autorů, pak divoce oscilují mezi téměř akademickými texty až po fanouškovské opěvování. Dočkáme se však i variací na středoškolské téma „Dostal jsem za úkol něco napsat, ale nejde mi to“.
Smysl knihy Zde jsou psi tak asi najde své naplnění až s odstupem desetiletí, kdy se možná k jejímu obsahu budou vztahovat mladí lidé s podobně fetišizujícím způsobem, s jakým současní hipsteři užívají oděvní prvky z osmdesátých let.
Autor je spolupracovníkem redakce
Michal Nanoru, Martina Overstreet: Zde jsou psi
Vydavatel: YINACHI, 2010
Hodnocení: 60 %







Copyright © 2007-2012 Mladá fronta a.s. Technické dotazy směřujte