Woody Allen o zradách a nevěře, cynicky a na divadle

Proslavil se sice hlavně jako filmový režisér, Woody Allen ale má na svém tučném uměleckém kontě položky i jako divadelní autor. Jeho hry zná i české jeviště. Aktovku Central Park West v říjnu začal hrát v Žižkovském divadle Járy Cimrmana hostující soubor 3D Company. Hra o nevěře vznikla v roce 1995, pro kolektivní sadu her Death Defying Acts. Tou se Allen vrátil na jeviště po čtrnáctileté odmlce následující komerční propadák (ač kritický úspěch) Plovoucí žárovka.

Legenda. Ačkoli se Woody Allen proslavil především jako filmový tvůrce, jeho divadelní práce jsou také velmi populární

2.11.2011 9:01 |

Sdílet

Jak se od něj obvykle čeká, jeho dílo je vtipné. Ovšem ne tak laskavě a šarmantně jako třeba Půlnoc v Paříži, Allenův zatím poslední film, který se u nás zrovna hraje v kinech. Tohle je Allen cynický, jenž se s nelítostnou ironií vysmívá lidem, jejich slabostem, neřestem a sobectví.

Text je na Allena nezvykle vulgární a v podání herců z 3D Company působí na první pohled skoro jako jedna z líbivých bulvárních komedií pro nenáročné diváky, kteří se chytnou na každé pronesené sprosté slovo. Navíc tu jde o nevěry. Konkrétně v manželství úspěšné a dominantní (v podání Anny Fixové až příliš) psychoanalytičky a nezodpovědného právníka (Michal Kern) i v manželství jejich přátel, neúspěšného spisovatele s depresí a lehkomyslné blondýny se zálibou v nakupování (herecky silnější dvojice Petr Stach a Diana Šoltýsová).

Čtěte také: Woody Allen, průvodce krásami Paříže a nostalgie

Ovšem i když tohle není Allenovo nejvýstižnější, nejzábavnější ani nejduchaplnější dílo a některé dialogy se tu zbytečně opakují, čímž se hra i pomaleji rozjíždí, děj je dostatečně podbarvený slovními přestřelkami a řadou bonmotů, v češtině znějících v překladu jednoho z allenovských specialistů Michaela Žantovského.

S takovou výbavou pak herci postupně najdou energii, aby kolotoč osočování ze zrad a dobrovolného i nedobrovolného prozrazování intimních tajemství z jednoho obýváku zábavně vygradoval do frašky. Frašky, která štiplavě komentuje absurdní stránky milostných (a vlastně i jiných mezilidských) vztahů. Zvlášť těch mezi zhýčkanými městskými neurotiky, kteří neposlouchají nikoho než sebe a v podstatě prožívají všichni krizi identity.