Vydařené Proměny hudební stálice Evy Pilarové

Polovina z šedesáti šesti nahrávek trojnásobné Zlaté slavice, vymezených roky 1961 a 2008, vznikla v šedesátých letech a připomíná nejenom začátky v Semaforu a neméně váženém divadle Rokoko nebo filmy Kdyby tisíc klarinetů a Zločin v šantánu.

Mezi řadou duetů proto nemohou chybět například Ach, ta láska nebeská s Waldemarem Matuškou, Dotýkat se hvězd s Karlem Gottem, Venku je déšť a mráz s Jaromírem Mayerem nebo Hey Paula! s Pavlem Sedláčkem, jinak převzatá bigbítová rarita s Olympikem. O všestrannosti zpěvačky svědčí písničky z muzikálů Divotvorný hrnec, West Side Story a Wonderful Town, které střídají jazzové standardy jako Porterova Noc a den, ale také šansony.

Díky originálně uchopené Brelově Ne me quitte pas lze srovnávat pojetí Evy Pilarové a Hany Hegerové i rozdílné nálady textů Eduarda Krečmara (v tomto případě Když mě opustíš) a Pavla Kopty (Lásko prokletá). Od osmdesátých let přibývá ve výběru jazzu a swingu, ale i zdařilých výletů do vyššího populáru. Slavné melodie Montiho čardáše, Mozartova Tureckého pochodu nebo Labutího pírka, citujícího Smetanovu Vltavu, zpěvačka zpestřuje brilantním jazzovým scatem. Brněnská rodačka exceluje i tam, kde by jiné selhaly: v coververzích The Way We Were a People ze songbooku Barbry Streisandové (s českými texty Příběh ty a já, respektive Lidé).

Společného jmenovatele různorodého repertoáru představuje soprán s rozsahem tří oktáv, který ve výškách ostře svítí především ve starších nahrávkách. V bookletu najdete také přetištěný text z roku 1968, ve kterém Josef Škvorecký píše: „Kdysi dávno se Evě Pilarové říkalo ‚Fitz‘ pilarka, ale na to se dnes už zapomnělo. A to je přirozené. Evu Pilarovou není už třeba s nikým srovnávat.“ Tahle slova platí stále. Jiřímu Svobodovi se podařilo sestavit velmi reprezentativní vizitku „paní Zpěvačky“.

Eva Pilarová: Proměny
Vydavatel: Supraphon,2009
Hodnocení: 90 %

Autor je spolupracovníkem redakce