Vyčerpaný Moore hlásá socialismus s Ježíšovou tváří

„Klíčovým motivem je pláč – obyčejní Američané pláčou nad tím, že jim „zlá banka ukradla dům“. Zde se projevuje Moorova demagogie, z jejíž dokonalosti by se mohl lecčemu přiučit i doktor Rath. Nikdy nezazní, že banka těm lidem nejprve půjčila peníze, oni je pravděpodobně utratili a pak je banka chtěla zpět, navíc na tom chtěla vydělat (na úrocích).

Moore zpovídá různé lidi, jasně se zaměřuje na americké křesťany, protože pochopil, že když něco řekne jejich pastor, odcituje jedno dvě zaříkadla z bible, získá je na svou stranu. Protkává to svými typickými happeningy, kdy například vyráží na Wall Street a chce zpět peníze, které „kapitalisti ukradli chudým“.

Režisér celou problematiku natolik ideologicky hrotí a zjednodušuje, že se mu podaří utápět i jinak správné výtky – že ne vše by mělo být předmětem podnikání (spravedlnost), že by krach na burze asi neměl být kompenzován z daní a že by i kapitalismus měl mít jistou „lidskou tvář“. Vše pohřbívá naivistické a absurdní přirovnání Baracka Obamy k Ježíši – po jeho příchodu se mění svět, lidé k sobě začínají být hodnější.

Filmařsky O kapitalismu s láskou připomíná tradiční moorovskou koláž plnou parafrází, parodií a vsuvek. Díky takovému přístupu ve svém nejlepším díle Bowling for Columbine dosáhl skutečného formálního mistrovství, když už sdělované ideje nepřesvědčily, alespoň snímek vyvolával silné emoce.

Moore je spíše skvělý režisér než dokumentarista, o tom není pochyb. Ale v novince se ukazuje, že se nejspíš filmařsky definitivně vyčerpal. O kapitalismu s láskou není film pravdivý, emotivní, provokativní ani zábavný. Pouze maximálně zbytečný, tedy pouze pokud si po jeho zhlédnutí někdo neuvědomí, že ručit svým domem kvůli dovolené na Bahamách je hloupost. Ale to spíše Moorovi navzdory.

O kapitalismu s láskou (dokumentární, USA, 128 minut)

Režie: Michael Moore

Premiéra: 4. února

Hodnocení: 20 %