V letošním Projektu 100 vyzve černá na souboj bílou

Na jeho odkaz navazují další snímky. Především Smlouva s vrahem Akiho Kaurismäkiho a Muž z Londýna Bély Tarra. U zbylých snímků, například komedie Harold a Maude a Fish Tank, který dnes večer Projekt 100 zahájí, pak jde o obecný střet dobra se zlem.

Bílá stuha

Režie: Michael Haneke

Bravurní snímek o kořenech lidského zla natočil rakouský režisér Michael Haneke a sklízí za něj jednu cenu za druhou. Zaslouženě. Úchvatná černobílá kamera podtrhuje emotivní vyznění inteligentně vystavěného snímku, v němž má vše své pevné místo. Podobně skvělých filmů se točí málo. Oprávněná Zlatá palma udělená na loňském ročníku festivalu v Cannes.

Fish Tank

Režie: Andrea Arnoldová

Držitel Ceny poroty z Cannes navazuje na tradici britského sociálního realismu a zároveň ji překračuje. Neokázalé drama o frustrované patnáctileté Mie, naštvaně kroužící jako ryba v nádrži v omezeném životě v nefungující rodině, oslňuje výkony debutantky Katie Jarvisové a Michaela Fassbendera. Ten vystupuje v klíčové roli muže, který Mie pomůže dospět, ovšem jinak než by kdokoliv z nich i z nás čekal. Autentický, syrový a svým způsobem krásný film.

Harold a Maude

Režie: Hal Ashby

Zástupce Nového Hollywoodu je velmi netradiční romantickou komedií. On je totiž morbidní mladík se zálibou ve smrti a demonstrativních sebevraždách a ona excentricky živelná stařenka, pro niž má život naopak neodolatelnou chuť. Nekonvenční, nesentimentálně dojímavý, černohumorný snímek při své premiéře vyvolal odmítnutí a nepochopení. O necelých čtyřicet let později málem vyhrál diváckou cenu na karlovarském festivalu.

Hluboký spánek

Režie: Howard Hawks

Jedno z děl definujících film noir. Detektivka o případu vydírání nabízí nechutné zločiny a amorálnosti, suše a s pohrdáním komentované cynickým detektivem. Snímek však lze chápat i jako romantickou (a ironickou) komedii, protože se více než na zamotaný případ soustředí na smyslný vztah hlavních hrdinů. Odtažitého soukromého očka (Humphrey Bogart) a svůdně zkažené ženy (Lauren Bacallová). Jak říká filmový kritik Roger Ebert, toto je „příběh o žádostivosti se zápletkou o spoustě jiných věcí“.

Muž z Londýna

Režie: Béla Tarr

Filmový estét Béla Tarr snímkem Muž z Londýna převádí na filmové plátno knihu Georgese Simenona. Pohrává si s klišé noirové poetiky, jako jsou femme nebo muž odhalující zločin, výsledkem však není žánrový snímek, ale typické dílo svého autora. Ten velmi pomalu, ale důsledně buduje atmosféru, sílu přesně a důmyslně komponovaných záběrů podtrhuje krásná černobílá kamera. Netradiční podívaná s Miroslavem Krobotem v hlavní roli.

Smlouva s vrahem

Režie: Aki Kaurismäki

Henri, Francouz žijící v Londýně, ztratí práci. Ta pro něj znamená vše, proto se rozhodne pro sebevraždu. Po sérii groteskních selhání si najme vraha, aby jej zabil. Čeká na smrt a náhle potkává ženu svého srdce. Začíná konečně žít, ale smlouvu již nelze zrušit. Mrazivý nádech snímku nepramení v příběhu, ale ve vyprázdněnosti života velkoměstského člověka.

Vtáčkovia, siroty a blázni

Režie: Juraj Jakubisko

První snímek z Jakubiskovy volné trilogie štěstí putoval záhy po natočení do trezoru. Vypráví o přátelství dvou chlapců a jedné dívky, které svou čistotou překonává ošklivost okolního světa. Volného pokračování se snímek dočkal až o dvacet let později v podobě jednoho z Jakubiskových mistrovských děl Sedím na konári a je mi dobre.

Zahraj to znovu, Same

Režie: Herbert Ross

Bogartův drsný a otřelý cynik známý z Hlubokého spánku se objevuje i v rané komedii Woody Allena, jako imaginární rádce zakomplexovaného intelektuála. Allen napsal scénář podle vlastní divadelní hry a hraje tu se svými přáteli Diane Keatonovou a Tonym Robertsem, režírovat mu ale tehdy producenti nedovolili. Typické atributy jeho zábavného neurotického světa tak postrádají osobní filmový přístup, jazzový rytmus i živější nápad.

Autorka je spolupracovnicí redakce