V Detektivech se Bolano blýskl jako mistrovský vypravěč

21.12.2009 9:38 |

Sdílet

Román Divocí detektivové chilského beletristy Roberta Bolana média svorně pasovala na jednoznačného favorita v kategorii vánočních dárků pro dospělé čtenáře. Stejně tak si bez sebemenšího zaváhání ihned přisvojila i kult okolo samotného autora.

Jeho současná popularita se může zdát až sotva pochopitelná. Ani jeho druhá vizitka na českém trhu – bezmála šestisetstránkový román – vlastně není něčím, co by zde již (v mnoha obdobách) nebylo. Prostředí avantgardní literární skupiny bude čtenáři povědomé. Stejně tak lze v ústředním příběhu – hledání její domnělé zakladatelky – snadno najít paralely k jednomu z archetypů takzvaného iniciačního románu.

Pojetím i zpracováním pak kniha, navzdory spisovatelově snaze nebýt s nimi spojován, připomene velká jména latinskoamerické literatury Gabriela Garcíu Márqueze, Julia Cortázara nebo Luise Borgese. S Márquezem pojí Bolana zacházení s realitou. Tedy nejen podobné prolínání skutečných událostí s fiktivním dějem, ale i zvyk postranní příběhy předchozích knih rozepisovat do samostatných románů a vytvářet tak dílům dodatečný kontext.

S Cortázarem, respektive Borgesem jej zase spojuje tvůrčí metoda – roztříštění skutečnosti či příběhu do tisíce nesouvisejících útržků, z nichž se řada při psaní knihy jakoby poztrácela. Detektivy se s přibývajícími stránkami stávají nejen hlavní hrdinové, pátrající po Cesárei Tinajerové, ale i čtenář sám. Musí příběh rekonstruovat z často nesourodých stop, indicií, náznaků a vyprávění více než dvaceti postav, která jsou navíc často zkreslená časovým odstupem či silnými emocemi. Realita tak nikdy není celá, na čtenáři je nejen dávat bedlivě pozor nebo číst mezi řádky, ale často domýšlet.

Co Bolana činí výjimečným autorem a Divoké detektivy nesmírně čtivou knihou i pro obyčejné smrtelníky (a nejen pro literární teoretiky), je jeho mimořádný vypravěčský dar. V bludišti osudů a příběhů, z nichž se odvíjí ten ústřední, se čtenář neztratí.

Ani desítky odboček, typické znamení moderní prózy, nepůsobí rušivě. A jako vypravěče je Bolana třeba také hodnotit. Je totiž zcestné odbočky vykládat například jako „naléhavé poselství o podstatě zla“ jen na základě jediného odstavce v šestisetstránkovém textu.

Bolano napsal vynikající román, kterému sluší jak výborný český překlad, tak skvělá faktografická příloha, která čtenáři dá nahlédnout do světa latinskoamerikcé literatury posledních desetiletí.