Ubu se asi baví. Ale co na to diváci?

25.2.2010 9:36 |

Sdílet

Vítejte na palubě splašeného letadla společnosti U. B. U. Airlines. Řízené Jiřím Havelkou a osazené herci Divadla Na zábradlí míří neznámo kam. Kdo dorazí Na zábradlí s očekáváním souvislostí s legendární ubuovskou inscenací Jana Grossmana, bude hledat marně. Inscenace Ubu se baví má s cyklem Alfréda Jarryho totiž pramálo společného.

Autoři konceptu přenesli na malé jeviště interiér letadla a na sedačky obrácené zády k divákům usadili herce. „Simulace“ letu zde vychází z principu divadelní improvizace. Už samotné antidivadelní prostředí – totiž poměrně stísněný prostor letadla, v němž se lze pohybovat pouze úzkou uličkou a kde po většinu času vidíte z herců jenom špičku hlavy, však Havelkův experiment znevýhodňuje.

A výsledek? Úvodní část premiérového večera byla spíše nudná (bezpečnostní školení, servírování občerstvení, boj o pozici na toaletě). Dění na jevišti chybí příběh, působí jako sonda do psychiky českých turistů. Havelka se inscenaci snaží vtisknout nádech absurdity (z důvodů bezpečnosti nám odevzdejte své telefony, vyměňte své letenky za multifunkční lžičky a podobné nesmyslné instrukce), nonsensu a ztřeštěné komedie s prvky thrilleru. Výsledek je ale mírně řečeno rozpačitý.

Deset herců představuje typově různorodé turisty mířící do zcela odlišných destinací. Letušky v barevně výrazných kostýmech Lely Geislerové díky střihu připomínají broučky. Jeden z vtipů režiséra Havelky spočívá v tom, že se v rolích letušek nepozorovaně střídají herečky zároveň vystupující v rolích cestujících. Podobným převlekem projde i klíčový cestující Petr Čtvrtníček, který se promění v bláznivého veselého kapitána letadla. Stísňující tušení o podivném charakteru letu se postupně prohlubuje a vyvrcholí absurdně tak, že se všechny ženy promění v broučkovské letušky, zatímco muži se převléknou do neforemných černobíle pruhovaných mundúrů.

Inscenaci Ubu se baví chybí spojovací linka, zmítá se mezi osamocenými nápady a nudou, postrádá poselství nebo rozuzlení. Je ale dost pravděpodobné, že díky improvizačnímu základu inscenace se budou jednotlivé reprízy významně lišit, a doufejme, že zrát k lepšímu.