Tarantinovsky drsný humor v Činoherním klubu

Postavy jsou směšné – ztracenci žijící na okraji společnosti. Nejsou schopni vymanit se ze svého omezeného vnímání světa, nechtějí měnit cokoli ve svém životě, stále se dopouštějí stejných postupů a chyb. Ať dělají, co dělají, dostávají se do nepříčetných situací, které navíc vždy dopadnou „šíleně“. Když někoho při prodeji drogy podvedou, ve zcela nevhodné chvíli jej zase potkají. Když volají své těžce raněné matce domů, ta si čte v jejich dětském pokojíčku jejich pornočasopisy a komentuje je.

Vyprávět děj nemá smysl. Podstatná je forma, jakou se podává, a v té je McDonagh mistr. Důležitý je také žánr dnes oblíbené černé grotesky čerpající z gotického románu. Je dokonale naplněn ostře řezanými „filmovými“ situacemi, drsnými dialogy a okořeněn neočekávatelnými dějovými zvraty.

Tentokrát se děj neodehrává v Irsku, jako většina předchozích McDonaghových her, ale v malém americkém městečku Spokane. Pro svou useknutou ruku si tam přijíždí drsný, a přitom dětinsky útlocitný rasista Carmichael (Marek Taclík). A je – jako už po tolikáté – podveden. Vše se odehrává v jediném hotelovém pokoji, během jedné dvou hodin. Kromě hlavní postavy a recepčního Mervyna (Martin Finger) ve hře ještě vystupuje milenecká dvojice, „black guy“ Toby (Domingos Correia) a bílá dívka Marylin (Markéta Stehlíková).

Ondřej Sokol, častý režisér McDonaghových her, děj doplnil vedlejším westernovým motivem – zpívající dvojicí v kovbojských šatech a sombrerech v sousedním, průsvitnou tkaninou zakrytém pokoji. Sympatický, ale celkem nadbytečný žánrový (a na konci i dějový) komentář. Podstatné je však to, co se odehrává v Carmichaelově pokoji. A divácký úspěch závisí na schopnosti herců naplnit co netřeskutějšími akcemi náročný žánr černé grotesky. Je třeba mít odstup, je třeba být věrohodný. Úkol, který tak často a skvěle zvládali v zlatých dobách Činoherního klubu.

Nejlépe si vede Martin Finger. Každý jeho pobyt na jevišti, miniaturní akce, monolog o milovaném gibonovi, dialog… to vše je herecky brilantní; do detailu promyšlené, zvládnuté, naplněné nápadem a vrcholící gagem. I Marek Taclík v hlavní roli jednorukého Carmichaela se svého úkolu zhostil s chutí a nasazením. Dokáže být drsný i citlivý, jemný i cynický. Vycházejí mu zejména okamžiky, kdy se může opřít o výrazné dramatické situace. Herecky však zatím značně zaostává dvojice mladých dealerů Toby a Marylin, respektive Domingos Correia a Markéta Stehlíková.

České představení Ujeté ruky přichází necelý rok od světové premiéry. Tak krátká proluka a fakt, že se Činoherní klub odvažuje pustit do černé grotesky, jsou pro české divadlo a milovníky divadla skvělé zprávy.

Autor je redaktorem Divadelních novin

Martin McDonagh: Ujetá ruka

Činoherní klub Praha
Režie: Ondřej Sokol
Hrají: Marek Taclík, Martin Finger, Domingos Correia
Premiéra: 14. ledna
Hodnocení: 80 %