Světlo R. E. M. září stále stejně dobře

10.3.2011 8:58 |

Sdílet

Po třech letech od zdařilého alba Accelerate přicházejí američtí matadoři s patnáctou řadovou deskou Collapse Into Now. Nic moc nového nepřinášejí, ale o ztrátě dechu zatím také nemůže být řeč. Zmatou-li snad někoho úvodní cinkavé tóny Buckovy kytary, jakmile se přidá celá kapela a hlavně Michael Stipe se zpěvem s naléhavostí sirény, je jasno – jemně zkreslené kytary, typické melodické postupy, R. E. M. jak vyšití.

Miniaturu That Someone Is You by klidně mohli mít v repertoáru třeba Green Day, ale znělo by to úplně jinak. A v tom je jisté kouzlo – Stipe, Buck a Mills disponují svým naprosto specifickým zvukem. Ten tam je čas experimentů nebo ufňukanost Around The Sun. Bylo-li nedávné Accelerate odkazem na syrová studentská léta, na novince se pánové vracejí do zlatých let deváté dekády, kdy dobyli svět. A pak prý že „čas nelze oživit“ (Walk It Back). Z ponurých vod vyplavali do opatrného optimismu, Stipe je v textech nezvykle spokojený a místy i patřičně jednoduchý. Politizování nahradila naděje mezi řádky.

Deska je košatá, najdeme na ní klasická střední tempa, dobře známé melancholické rozjímání u mandolíny i svižné kusy typu singlové Mine Smell Like Honey.Hovoří-li o nich baskytarista Mike Mills jako o „našich nejlepších věcech od Out of Time,“ asi by měl spíš říct „věci jak z Out Of Time“. Při poslechu máte neodbytný pocit, jako byste to odněkud znali.

Základní emocí je radost – to třeba, když se do berlínského studia zatoulá Eddie Vedder z Pearl Jam a přidá jednoduchý vokál do It Happened Today. Opatrně si zpíváte s ním s utkvělým pocitem, že tenhle hit přece už musel na nějakém albu být. Nebo ÜBerlin… jak zapomenutý bonus z Automatic For The People.

Předchozí album Accelerate mělo spontánnější tah a jednoznačné hity, novinka je spíš k rozjímání a objevování. Přesto tu najdeme několik písní v dobrém slova smyslu rádiových.Poctivě vystavěné podklady nejednou podpořené smyčci působí hutně, místy skoro přeplácaně.

Otisk slavného berlínského studia Hansa se mísí s neworleanskou atmosférou druhého pracoviště (dechovka Bonerama dodala pozoruhodné kontury něžné Oh My Heart). Producent Jacknife Lee zůstal z minula, úvodní píseň ostatně začíná ve stejném tempu i tónině jako Living Well’s the Best Revenge z Accelerate. Aby nebylo zas tak veselo, závěr obstará mrazivá modlitba Blue s éterickým vokálem Patti Smith. „Kdo dlouho tápe v temnotách, jednou najde světlo,“ recituje zasněně Stipe. R. E. M. ho znovu našli s minulou deskou… a ještě svítí.