Sní umělci o elektrických ovečkách?

3.8.2010 9:08 |

Sdílet

Nepřipadá vám ta budoucnost už nějaká stará? Takovou otázku si položí návštěvník aktuální výstavy Budoucnost budoucnosti, zahájené minulý týden v Centru současného umění Dox. Kurátor Jaroslav Anděl shromáždil práce řady světových umělců pod poněkud vágním mottem „včera jsme o budoucnosti snili, dnes budoucnost sní o nás“.

Ačkoliv je tématem prací budoucnost, překvapí archivní, až archaizující přístup mnoha autorů. Lze to vysvětlit tím, že lépe se nám představuje čas budoucí jako čas minulý? Nebo snad aktuální oblibou archeologického přístupu k umění?

Půlhodinový snímek Larysii Lewandowské a Neila Cummingse Budoucnost muzea: v distribuci je ohlédnutím za padesátiletou činností stockholmského muzea Modern Musset z budoucnosti, z roku 2058. Snímek je vizuálně docela nenápaditou rozpravou nad různými trendy v příštích desetiletích. Zřejmě nejpropracovanějším exponátem výstavy je interaktivní projekce multimediálního CD-ROM Imaginární 20. století od Normana Kleina. Autor nashromáždil stovky ilustrací ze starých vědecko-fantastických románů a futuristických článků z počátku století a pokouší se za pomoci tohoto materiálu nahlížet minulé století jako věk nerealizovaných technologických snů. To vše je spíchnuté pokusem o epizodický sci-fi románek.

Široké téma budoucnosti svádí autory k mnohomluvnosti, takže máme co do činění spíše s projekty a publikacemi než s uměním jako takovým. Kromě Kleinovy práce totéž platí třeba o dalším multimediálním projektu, Antologii umění od Jochena Gerze. Jedná se o reflexi umělecké produkce a teorie, kdy štafetovitě vybíraní teoretici meditují nad uměleckými díly a jejich budoucím potenciálem. Atraktivní téma není v rámci této výstavy zajímavě prezentováno a jeho originální webová podoba odrazuje množstvím textu, který je třeba „vysedět“.

Poněkud hravěji se k budoucnosti staví další kolektivní projekt Die Planung / A Terv, v němž skupina umělců a teoretiků vytvořila tři antologie futuristických obrazů a textů „vydané“ v letech 2011, 2036 a 2048, čekajících na svou verifikaci v příslušných letopočtech.

Vizuálně vděčný je projekt mladých designérů Terraform One (viz snímek) představující na reálných i počítačem vytvořených modelech vizi ekologicky přijatelného New Yorku budoucnosti. Takových vizí však průměrný student architektury vysází na obrazovku počítače nespočet.

Pokud přistoupíme na nabízený předpoklad, že budoucnost je „cosi“, co je třeba hýčkat a co na nás vyzývavě hledí z příštího času, vracíme se kamsi o sto let zpátky k avantgardnímu myšlení, k projektům sdílené, tvarovatelné a plánovatelné budoucnosti, k zakuklenému utopismu. Taková budoucnost bude stará už ve chvíli svého početí.