Skvělé otevírání Hendrixova hrobu

Nenacházejí se na něm žádné zbytečné „výškrabky“, které by klidně mohly dál zůstat ukryty pod tlustou vrstvou prachu zapomnění.

Rovná polovina z tuctu oficiálně nevydaných skladeb byla pořízena v průběhu devětašedesátého roku v newyorském studiu Record Plant (titulní kompozice tam ale byla dokončena až v květnu 1970), pět věcí v únoru 1969 během jedné nahrávací sešlosti v Olympia Studios v Londýně a zbývající píseň Mr. Bad Luck tamtéž, ovšem téměř už o dva roky dříve. Skladby by se daly rozdělit do tří kategorií.

Tou první jsou písničky, které Hendrixovi příznivci dobře znají, jenže zde se objevují v hodně odlišné a vesměs velmi zajímavé podobě. Týká se to i alternativních verzí slavných skladeb Stone Free, Fire nebo znamenité bluesovky Red House.

Z pěti dosud zcela neznámých věcí patrně nejvíce upoutají jednak Valleys of Neptune (s níž prý Hendrix určitě počítal na své bohužel již nedokončené album, chystané už od zmíněného roku 1969), jednak téměř hardrockově řízná Mr. Bad Luck, představující s ohledem na dobu svého vzniku až neuvěřitelně explozivní nálož.

Poslední skupinu skladeb na novém albu pak tvoří dvě parádní coververze. Bleeding Heart napsal bluesman Elmore James a v podání tria Jimi Hendrix Experience byla zjevně postižena okamžitou studiovou improvizací. Tou byl ostatně kapelník proslulý a dá se snadno vytušit i na řadě dalších míst tohoto alba. Snad úplně nejvíc ale v další pikantní předělávce, čistě instrumentálně pojatém hitu Sunshine of Your Love z repertoáru britské kapely Cream. Zde doslova exceluje nejen sám Hendrix, ale i oba jeho tehdejší spoluhráči, baskytarista Noel Redding a bubeník Mitch Mitchell.

Každopádně poslouchat Hendrixovu geniální svobodomyslnou hru, jíž ovlivnil rock’n’roll jako nikdo jiný, je opravdu radost. Je z ní totiž takřka hmatatelně cítit, jak se s každým sólem, každou vyhrávkou, ba s každičkým tónem doslova mazlí a labužnicky si je vychutnává. To se nikdy neomrzí!

Autor je spolupracovníkem redakce