Skleněné století v Železném Brodě na sto procent není

Výstava přibližuje jak historii školy, tak její tvorbu z posledních dvaceti let. Je možná ke škodě věci, že vizuálně zde dominuje to druhé, protože jen málokterá vystavená díla z porevoluční doby svou silou překonají ta z třicátých či šedesátých let minulého století. Sklo je materiál ošidný. Svou elastičností může svádět k bezbřehé fantazii, nebo se naopak nabízí jako náhražka malířského plátna – a ne všichni současní výtvarníci jsou tak nadaní jako Toyen či Adriena Šimotová, které se školou těsně po válce spolupracovaly. Kromě suverénních exponátů, jakým je například váza Milana Svobody z roku 2002, je tu také řada výrobků suvenýrové líbivosti, což platí zejména o modelovaných figurkách. Škoda také je, že výstava nepostihuje nic ze samotných sklářských technologií, což by se vzhledem k motivu jejího vzniku nabízelo.

Zajímavé je však sledovat historii školy, která byla od svého vzniku výjimečná. V roce 1920 byla doslova vydupána ze země jako první ryze česká sklářská škola. Tlak uměleckých osobností, které škola přitáhla, způsobil, že původní koncept výroby bižuterie byl rychle opuštěn a začalo zde vznikat umělecké sklo všemi dostupnými technologiemi. Škola měla zároveň ambici vyučovat rovněž obchodní stránku sklářského průmyslu. Nechyběla ani oddělení chemických technologií, takže postupně se škola stala nejkomplexnějším sklářským učilištěm na světě.

K největším osobnostem školy patřil i její ředitel Alois Metelák, jenž se mohl opřít o mistrovství tamního učitele Jaroslava Brychty. Mezi těmito dvěma osobnostmi vznikalo tvůrčí napětí i rozpětí zdejší tvorby. Metelák jakožto architekt ctil umírněný výraz v detailu a monumentalitu celku, zatímco Brychta se našel v návrzích barevných figurek z mačkaného skla a korálků.

100% sklo

Uměleckoprůmyslové muzeum Praha
Výstava trvá do 19. září
Hodnocení: 60 %

Autor je spolupracovníkem redakce