Režisér seriálu Semestr Adam Sedlák: Nechtěl jsem svou generaci hodnotit, spíš ukázat | E15.cz

Režisér seriálu Semestr Adam Sedlák: Nechtěl jsem svou generaci hodnotit, spíš ukázat

Iva Přivřelová

Internetový seriál Semestr, který sleduje vztah na dálku jednoho páru rozděleného studijním pobytem a odehrává se pouze na plochách počítačů a mobilů, vzbudil na podzim velkou pozornost. Jako málokteré české dílo se přesvědčivě zaměřil na současnou mladou generaci. Zítra by za to mohl jeho sedmadvacetiletý režisér a spoluscenárista Adam Sedlák vyhrát dvě Ceny české filmové kritiky, v kategoriích Mimo kino a Objev roku. 

Souhlasíte s tím, aby filmové ceny oceňovaly i seriálová díla?

Určitě. Nominace od kritiků jsou pro nás zadostiučinění, nečekali jsme, že se seriál celý vyprávěný na ploše počítače takhle chytí. Na cenách kritiků mi ta jedna kategorie Mimo kino přijde víc funkční než u Českých lvů, kde mají řadu kategorií, což pak postrádá hodnotu. Mezi internetovými seriály u nás není zas tak velká konkurence.

Chybí vám v českém filmu přesvědčivé zobrazení dnešních mladých, tak jako kritikům?

Ano, když už vidím v nějakém českém filmu či seriálu dvacetiletého člověka, připadá mi neznámý. V Ulici si mladík zkusí jointa, pak se jde uškrtit na šňůře od prádla a volají mu záchranku. I proto jsme chtěli natočit seriál o tom, co řeší normální dvacátník.

Jak se Semestr uchytil u cílového publika, o němž vypráví?

Myslím, že se podařilo, aby ho cílové publikum celý odkoukalo. Ne třeba jako u filmu Hany, jehož tvůrci čekali, že na něj přijde do kin hodně lidí a stane se z něj generační kult. Pak do kina dorazilo zhruba jen pár tisíc diváků. Náš seriál vidělo asi sto padesát tisíc lidí.

Vy jste si taky stanovili nějaká očekávání, co se týče sledovanosti?

My ne, ale Stream.cz, který Semestr vysílá, ano. A možná je i teď trochu zklamaný. My jsme jejich čísla návštěvnosti ale od začátku považovali za nereálná. Tohle je jejich první seriál, jehož díl trvá dvacet minut. Musíte mu věnovat pozornost. Není určený primárně pro diváky Streamu, takže se na něj nedají uplatnit čísla z tabulek sledovanosti Kanceláře Blaník nebo Kazmy.

Poslední šestý díl Semestru dost výstižně zkritizuje naše sklony k prokrastinaci. Nechtěl jste být k online chování víc kritický i v průběhu seriálu?

Myslím, že tam je kritiky dost. Nechtěl jsem tu generaci tolik hodnotit, spíš ukazovat. Ať si to každý přebere sám. Podle mě stačí hořké vyznění. Zajímavé je, že lidi, kteří seriál viděli v kuse, na konec reagovali o dost lépe, než ti, co viděli pátý díl a pak týden čekali na epizodu, která byla kratší a koncipovaná vlastně jako epilog.

Kdybyste mohli, pustili byste seriál najednou, jako to dělá třeba Netflix?

Ano, ale Netflix funguje na bázi předplatitelů, takže mu je nasazení jedno. Zatímco Seznam, pod který Stream spadá, potřebuje kliky a tedy, aby byl seriál šest týdnů v online prostoru vidět.

Uvažovali jste, že byste Semestr nabídli do televize?

Ne, tam ani nepatří. Navíc si nedokážu představit, která televize by to v takové podobě, jaké jsme chtěli, odvysílala. Tomáš Baldýnský prý v Kosmu řešil, že nesmí použít slova jako coca-cola, protože by se vykládala jako product placement. A my chtěli, aby postavy mluvily konkrétně, říkaly, že jdou do Duplexu a ne do klubu, aby používaly Facebook a ne nějakou fiktivní sociální síť. Jinak by se s nimi lidi neztotožnili.

K ztotožnění přispívají i přesvědčiví herci. Jak jste je vedl?

Nechtěl jsem, aby dialogy působily naučeně. Semestr vychází ze sit-comu, jenže nemám rád, když v něm postavy hází hlášky. Chtěl jsem, aby byl seriál svým způsobem autentický, herci se proto neučili texty nazpaměť. Scénář většinou měli otevřený na notebooku, do kterého se dívali ve scénách, takže si ho mohli připomínat. Netrval jsem na tom, aby text odrecitovali větu po větě. Nechal jsem je, ať si to říkají, jak chtějí. Klidně pokaždé jinak nebo s tím, že na něco zapomenou a vynechají to.

Recenze: Svět pod hlavou může být nejlepším českým seriálem

Máte své postavy rád?

Mám. Nejsou nutně sympatické, ale jsou zajímavé. Hlavního protagonistu Damiána, s nímž má někdo problém, chápu jako obyčejného kluka. Což tvrdí i mí kamarádi.

Ve scéně, kdy nereaguje moc empaticky na stížnosti své přítelkyně Amálii, jejíž matka trpí rakovinou, ovšem působí dost egoisticky.

Semestr ukazuje jenom střípky ze života, útržky z jejich konverzací. Mezi každým dílem uplyne měsíc, který jsme neviděli. Tak jsem to bral, že Amálie mu o mámě říká každý den a on jí na to odpovídá pořád dokola. Navíc onen třetí díl je hodně o jeho egu.

Proč vůbec matka hlavní hrdinky dostane po prvním dílu rakovinu? Není to už moc dramatické?

Potřebovali jsme dostatečný důvod, proč za Damiánem nemůže Amálie každý víkend jezdit do Berlína, kde studuje. Proto je z rozvedené rodiny a stará se o mámu. Navíc jsem zjistil, že spousta mých kamarádů má rodiče, kteří dostali rakovinu. Ale nechtěli jsme přes to ždímat emoce a udělat z nemoci víc dominantní linii. Jde o vážnou věc, která probíhá v pozadí.

V seriálu vidíme jen to, co se děje na ploše počítače nebo mobilu. Tahle forma vzešla z obsahu?

Semestr vyšel z nápadu natočit vztahovku kluka a holky, kteří si povídají přes Skype. Mám hodně rád trilogii Richarda Linklatera Před úsvitem, Před soumrakem a Před půlnocí. Pak nám ale došlo, že by takový film vypadal jako rozhlasová hra, dvě mluvící hlavy. Tak jsme přemýšleli, jak to udělat jinak. A uvědomil jsem si, že když s někým volám po Skypu, vždycky u toho dělám na počítači další věci. Začali jsme nakoukávat filmy a seriály, které se odehrávají právě na ploše počítače, a zjišťovat, jak bychom to mohli udělat my.

Změnila zkušenost se Semestrem vaše osobní online návyky?

Ani ne. Jen se snažím být méně na internetu. Vypnul jsem si data na mobilu, radši chci při čekání na tramvaj koukat kolem sebe. Ale i naše postavy mají život offline. Akorát ho nevidíme. Nepovažuju internet za špatnou věc, záleží, jak s ním člověk umí pracovat.

Recenze: Prušinovský sleduje Čechy očima Trpaslíka

Pomohl vám úspěch Semestru s přípravou vašeho filmového debutu Domestik?

Zdá se, že nám otevřel dveře a po létě bychom snad mohli natáčet. Ale zatím to není na 100 %.

Scénář Domestiku máte hotový, předloni jste s ním vyhrál scenáristickou soutěž Filmová nadace. Jaký to bude film?

Hodně komorní, o dvou lidech v bytě, o cyklistovi, ale bez závodů. Něco jako Polanského Nájemník nebo Rosemary má děťátko. Hutný, plíživý, atmosférický, hororový příběh o člověku posedlém touhou být nejlepší.

Vy jste studoval Filmovou akademii Miroslava Ondříčka v Písku. Připadá vám, že tvůrci mimo FAMU jsou v Česku v nevýhodě?

Ano. Média se dalším školám vyhýbají, nová nastupující generace se podle nich vždycky rodí na FAMU. Mít vystudovaný Písek vám moc nepomůže.

Autorka je spolupracovnicí redakce

Autor: Iva Přivřelová
 
Newsletter
Využijte služby
zasílání zpráv do vaší
e-mailové schránky!