Recenze: Waters se vrátil pln ironie i hněvu | E15.cz

Recenze: Waters se vrátil pln ironie i hněvu

8. června 2017 • 14:30

Roger Waters vydal po dlouhých pětadvaceti rocích nové a ke společnosti opět kritické autorské album Is This the Life We Really Want?, které zároveň hudebně navazuje na zlatou éru Pink Floyd ze sedmdesátých let.

Začátek alba s úvodním proslovem podkresleným sugestivním tikáním hodinek jednoznačně říká, že i na nové a očekávané novince hodlá bývalý lídr artrockových Pink Floyd Roger Waters účtovat s politiky, útlakem, bezprávím, nucenou migrací rozdělující rodiny, korporátním světem, nelítostnou představou o „americkém“ snu i novým americkým prezidentem Donaldem Trumpem.

Právě o něj se otře v titulní písni celého alba, která začíná Trumpovým projevem, v němž se naváží do CNN, aby posléze Waters konstatoval, že prezidentem se může stát i hňup.

Na celý ten okolní svět se třiasedmdesátiletý umělec dívá ani ne tak s lítostí, ale i kvůli svému věku s ironií, sarkasmem a údivem až naštvaností vycházející z toho, co už sám mohl zažít a vidět. Tomu odpovídá i zvýšená frekvence vulgárnějších slov typu „fuck“ či „bullshit“.

Gilmour vystoupí v Pompejích jako před mnoha lety Pink Floyd

Hned ve druhé skladbě si tak dovolí přemýšlet o tom, co by udělal lépe jako Bůh, například aby člověk měl větší rezistenci k alkoholu a nebyl tak náchylný ke stárnutí. Dovolí si přitom i poněkud namyšlenou myšlenku, že kdyby byl Bohem, udělal by jeho práci bezpochyby lépe.

Po hudební stránce se pak album vrací k nejúspěšněj- ším deskám Pink Floyd ze sedmdesátých let v čele s Dark Side of the Moon, Wish You Were Here a The Wall, jejichž byl hlavním autorem.

Nejblíže k tomu mají skladby jako Picture That nebo Smell the Roses – což je výrazně lepší cesta než introvertní Watersova téměř neposlouchatelná alba z osmdesátých let The Pros and Cons of Hitch Hiking a Radio K.A.O.S. Jen ten zpěv už nyní občas pokulhává.

Pink Floyd vydají v listopadu nové album, první po 20 letech

Písně jsou navíc protkány jeho charakteristickými znaky jako projevy rozhlasových a televizních moderátorů, telefonních hovorů, decentních ženských vokálů či zvuků strojů a zařízení zdůrazňující atmosféru příliš technicistního světa.

Pětadvacet let čekání na nové Watersovo sólové autorské album byla nekonečná doba. A je škoda, že podobných počinů nevzniklo za tu dobu přece jen více.

 
>
Newsletter
Využijte služby
zasílání zpráv do vaší
e-mailové schránky!