Recenze alba: Neil Young na stezce míru klopýtá | E15.cz

Recenze alba: Neil Young na stezce míru klopýtá

Recenze alba: Neil Young na stezce míru klopýtá
Neil Young
• 
ZDROJ: Profimedia.cz

Petr Frinta

Kanadský veterán vydal po dvou letech další společensky angažovanou desku, která kvůli americkým prezidentským volbám a vítězství Donalda Trumpa dostává zcela nový rozměr.

V komorní poloze a se studiovými hráči namísto ozkoušené doprovodné kapely znovu mává na novince Peace Trail rockový bard Neil Young zaťatou pěstí na protest.

K angažovaným deskám se letos dvaasedmdesátiletý písničkář v nepravidelných intervalech vrací po celou kariéru. V sedmdesátých letech je provázela ekologická témata, na americkém kontinentu spojovaná především se zastavováním a znečišťováním dochované divočiny. Dva roky staré album The Monsanto Years pak bylo nejen upozorněním na praktiky nadnárodních zemědělských gigantů, ale zejména velebením spojení člověka s půdou.

Bílý muž si bere, co je jeho. Protesty a policejní brutalita v indiánské rezervaci Standing Rock

Nové album je oslavou občanské angažovanosti a participace, vstřebává však především témata ryze aktuální: od nedůstojného a neřešeného postavení původních obyvatel Ameriky, přes nárůst xenofobie a populismu až po nebývale aktuální „alternativní fakta“ v uplynulých týdnech. Sotva mohl hudebník během psaní a nahrávání tušit, jak první týdny a první kroky nové prezidentské administrativy dají albu nový rozměr a že slova písní budou o to přiléhavější a naléhavější.

Na nahrávce Youngovi sekunduje pouze dvojice studiových hráčů, jejich přínos je však pro desku zásadní. Young ponechal komorně laděný materiál upředený z rocku, blues a folkového písničkářství v syrové podobě: ve studiu naživo natočené skladby zůstaly záměrně nehotové. Nenápadný rytmický doprovod spoluhráčů vyvažuje nijak závratnou kvalitu písní a činí celek hudebně zajímavým alespoň pro znalce Youngovy tvorby. Ostatní však drobné nuance neocení.

Unikátní snímky indiánů z přelomu 19. a 20. století

Opakuje se tak paradox z The Monsanto Years. Zpěvákovy novodobé desky se závažným poselstvím neoslňují kvalitou hudebního materiálu. Dostanou se proto jen mezi úzký okruh věrných posluchačů, který navíc názory „svého“ zpěváka již dávno sdílí, nikoli již k ostatnímu publiku. Naproti tomu desky „masové“, hudebně bez poskvrny, již tak závažná poselství nenesou.

Novinka je ale naopak po stránce textů jedním z nejlepších celků, které zpěvák kdy napsal. Z mnoha veršů běhá mráz po zádech a s přibývajícími činy, a především slovy nové administrativy, bude o to více.

Autor: Petr Frinta
 
Newsletter
Využijte služby
zasílání zpráv do vaší
e-mailové schránky!