Rebelant Henri Michaux poodkrývá skutečný Dálný východ

27.7.2010 9:09 |

Sdílet

V takové zemi (myšleno v Indii – pozn. aut.) je pochopitelně těžké uspokojivě rozlišovat mezi blbci a neblbci. Věta, jíž slavný francouzský básník a literát Henri Michaux popsal indickou realitu ve skvělém cestopisu Barbar v Asii, vystihuje jeho neotřelý pozorovací talent.

Své cesty po Indii, Číně, Japonsku a dalších zemích Dálného východu podnikl již na počátku třicátých let minulého století. Kniha však v češtině vychází vůbec poprvé a dokazuje, že ačkoli se dějiny od té doby změnily k nepoznání, Michauxovy postřehy jsou pouze s menšími změnami platné dodnes.

Michaux se vymezuje vůči nekritickým cestovatelům, kteří popisují krásy Indie, jejích lidí a myšlení. Jeho přístup je spíše zesměšňující a dehonestující. „Nikdy jsem se nesetkal s hodným Indem, Ind se nestará o ostatní, jen o svou spásu.“ Jeho pohled není v žádném případě laický, ale opírá se o vlastní prožitky spojené s pečlivým studiem. Michaux mísí prvky reportáže a tradičního cestopisu, obohacuje je však i o lingvistické analýzy, zkoumá tamní umění, divadlo, film, filozofii i detaily z obyčejného života. Díky tomu se mu daří jít do takové hloubky a přijít s natolik univerzálními pravdami, až se tají dech.

Indové zbožňují zbožňování, naopak Číňané milují rozumovost, a i možná proto se již neumějí smát. „Taková je mysl Indů – obšírná, panoramatická, majetnická, požitkářská. Pravý opak čínského ducha, který tkví v náznacích, oklikách, letmých dotecích.“ Indové možná i proto uctívají slunce, Číňané měsíc, který je pouze jeho odleskem.

Indii je věnována největší pasáž. Ta jednak zdaleka nejvíce pobaví, zároveň nabízí nejucelenější Michauxovu představu o formě cestopisu. Ostatní pasáže jsou upozaděny – například u Japonska autor přiznává, že jej vůbec neoslovilo. V aktualizovaných poznámkách, které Michaux připravil pro pozdější vydání, však prozrazuje, že to bylo výrazně dáno dějinými okolnostmi a snahou Japonska stát se světovou velmocí. Kvůli tomu Michaux Japonce popisuje následujícími slovy: „…národ postrádající moudrost, jednoduchost a hloubku, arcivážný; jakkoli Japonci milují hračky a všechny vymoženosti, těžko se baví, jsou ctižádostiví, povrchní a zjevně odsouzení k naší kultuře a ke všemu, co je na ní špatného.“ Při pohledu na dnešní Japonsko se chce zeptat – mýlil se Michaux tolik?

Barbar v Asii patří k těm knihám, k nimž se čtenář často a rád vrací, protože nabízí podnětné a poutavé čtení. Navíc je třeba pochválit vydavatele, že knize věnoval potřebnou péči: její překlad i grafické pojetí patří letos k tomu nejlepšímu.