Průměrná vyprávěnka o Jánošíkovi trpí slaboduchostí scénáře

A nebýt skvělé režie Agnieszky Hollandové a její dcery Kasi Adamikové, mohlo to tak skutečně dopadnout. Obě autorky však ušily vyprávěnce o zbojnickém králi Slováků solidní, místy velmi dynamický kabát.

Již úvodní scéna, v níž se Jánošík ještě jako příslušník vzbouřenecké armády střetne s královskými vojáky, překvapí brutalitou a filmařskou odvahou – její velká část je totiž natočena bez střihu. Samozřejmě lze autorkám vyčítat občasné užití zpomalených záběrů, to však nic nemění na působivosti sekvence. Pro celého Jánošíka pak je právě tato scéna symptomatická: režie je téměř vynikající, ačkoli nijak invenční a spíše eklektická, zároveň se v ní neodehraje žádný dialog, scénář ji tedy nemůže devalvovat. Právě to se ale jinak Jánošíkovi jako celku děje.

Text Evy Barušovičkové je jedním slovem hrozný. Postrádá sebemenší nápad, na němž by stál, události spojené s Jánošíkem se pouze odehrají po sobě bez jakékoli návaznosti. Stačí vzpomenout snímky Miloše Formana, které často bývají také biografiemi. Ten však v životě zobrazované osobnosti dokáže najít jeden motiv, na němž pak staví celý snímek. To jeho filmům dodává punc originality a jisté geniality. A nechce se věřit, že by legenda o Jánošíkovi, či i jeho „pravdivá historie“, za niž se aktuální snímek označuje, nic podobného nenabízely. Že by skutečně šlo pouze o to, že zbojník tehdy přepadl toho, potom onoho, jednou se zamiloval, zradil jej jeden z jeho nejbližších a skončil nabodnutý na háku?

Za jednotící motiv lze možná vnímat Jánošíkovu hvězdnost (v dnešním pojetí toho slova), jakou si během pouhých dvou let vybudoval. I ta je však pouze naznačena a nijak se s ní nepracuje krom několika málo vět. V takto nastaveném „nijakém“ rámci pak o to výrazněji vystupují mnohdy otřesné fráze, jimiž je Jánošík doslova přecpán. Totéž platí i pro přehnanou spoustu nejrůznějších veselic, oslav a folklórních motivů, které s hlavním dějem nijak nesouvisejí a působí jako dobře natočená vycpávka. O to více je opět třeba pochválit režisérské duo, že i z takovéhoto textu dokázalo vykouzlit průměrný snímek. I když prokrátit snímek minimálně o půlhodinu by mu jedině pomohlo.

Správná volba padla i na Václava Jiráčka v roli krásného-dokonalého legendárního Jánošíka. Přes omezené herecké schopnosti mu role historického akčního hrdiny sedla, a nebýt problematických postsynchronů, působil by skvěle.

Takhle měla vypadat Jakubiskova Bathory, aby se jí nikdo nemusel smát.

Jánošík. Pravdivá historie

historický, Polsko/Slovensko/Česká republika, 140 minut
Režie: Kasia Adamiková, Agnieszka Hollandová
Hrají: Václav Jiráček, Ivan Martinka, Táňa Pauhofová
Premiéra: 10. září
Hodnocení: 60 %