Povrchní exotika a samoúčelná pompéznost v novince Johna Woo

18.6.2009 8:59 |

Sdílet

Pod titulem Krvavé pobřeží se k českým divákům dostává sestřih čínské dvojdílné epopeje Red Cliff. Ačkoli fanoušci asijských filmů spílají západním distributorům za to, že ságu neuvedli v plné délce, tentokrát rozhodnutí zkrátit asijskou verzi vyšlo ze strany samotných tvůrců.

Projekt vychází z proslulé bitvy u Rudého útesu popsané v knize, jež náleží mezi takzvané „čtyři velké klasické romány“ čínského písemnictví. Filmové zpracování proto mezi domácími diváky má podobný statut jako adaptace Pána prstenů na Západě. Každému detailu byla věnována maximální pozornost a enormní důležitosti nabývá samo obsazení legendárních hrdinů i způsob zpracování jednotlivých událostí.

Západní publikum neznalé předlohy ovšem nic z toho nedocení, a tak přišly ke slovu nůžky. Prokrácení pětihodinové asijské verze na poloviční stopáž překvapivě proběhlo bez zásadních obětí. Postavy-obživlé ikony neprocházejí žádným vývojem a vedlejší dějové linie pouze utvrzují jejich jinde nastíněné vlastnosti. Západní sestřih tedy vůči asijské verzi je ve stejném vztahu jako výběr dílů libovolného večerníčku proti jeho kompletní kolekci.

Podobně jako u českých ukolébavek na dobrou noc i každý z hrdinů čínského velkofilmu zastupuje určitou primární lidskou vlastnost - chamtivost, touha po moci, statečnost. Konflikty mají povahu pohádkového přechytračení lumpů a výprasku za vyučenou. Jen během toho na pozadí umírají tisícovky lidí. Krvavé pobřeží sice vůči asijské verzi výrazně omezuje heroismus hlavních postav, přesto se nezbaví nádechu absurdní oslavy aristokracie. Narozdíl od davů bezejmenných vojáčků neznají hrdinové z privilegovaných vrstev únavu, nemají fyzické potřeby a smrt je pro ně jen slovo ve vypjatých dialozích.

Povrchnost a plochost vykazuje Krvavé pobřeží i v celkovém zpracování. Davové scény a speciální efekty, které z projektu učinily nejdražší asijskou produkci všech dob, jsou velkolepé, ale naprosto samoúčelné. Také snaha okouzlit publikum exotickými tradicemi sestává pouze z kýčovitých čajových dýchánků a rádoby oduševnělé mystiky.

Navzdory předestřeným výpadům nelze říci, že by tvůrci v čele s proslulým režisérem Johnem Woo vytvořili špatné dílo. Krvavé pobřeží se nesnaží dosáhnout myšlenkové či emocionální hloubky filmů, jako byly Tygr a drak, Hrdina či Kletba zlatého květu. Měl to být nejpompéznější a nejspektakulárnější projekt čínské kinematografie, a tím se také beze zbytku stal. Bohužel nenabízí nic jiného než vyumělkované obrázky a soapoperní hodnoty.

Krvavé pobřeží