Play je výstava pro všechny hravce

16.11.2010 9:20 |

Sdílet

Ačkoliv si u nové multimediální expozice Play, která vznikla pod kurátorskoautorským dohledem Petra Nikla, můžeme klást otázku, zda se ještě jedná o umění, na odpovědi vlastně tolik nezáleží. Jestliže chodíme do galerií za zážitky, nabízí jich galerie Mánes koncem letošního roku stejně, jako všechny ostatní galerie dohromady.

Nikl pod značkou Orbis Pictus předkládá další metamorfózu projektu, který zastupoval Česko i na výstavě EXPO v Japonsku. Při každé nové inkarnaci přibudou noví umělci a nové artefakty. Dohromady tak vzniká jakási kolektivní bytost tvořená hračkami a novotvary všeho druhu, jejichž hlavním účelem je nechat se rozehrát návštěvníkem a přivádět jej v úžas. Kdo zažil předešlé mutace tohoto organismu, některé z životně důležitých orgánů pozná. Rezavé květy Čestmíra Sušky, magický multinástroj Srdce od pěti různých tvůrců, horizontální kaleidoskop Petra Lorenze či Orloj snivců.

Většina artefaktů však vznikla nově. Vyzkoušejte si Kroužkový kanón, geniálně jednoduchý nápad k vystřelování kroužků páry, zkuste si hodit hrachem na stěnu a poslouchat, jak to zní s objektem Luboše Fidlera, projděte se labyrintem PET lahví od Veroniky Richterové, objevte kouzlo dávné technologie zoetropu v podání Marji Dvořákové.

Úžasný je kuličkový kinetický objekt Stůl chutí od Marianny Stránské či Zvonice od Jiřího Konvrzka, strom píšťal, kde můžete doslova hrát pomocí zvonů k čištění odpadu. V něčem si zde připomeneme převratnou expozici Orbis Fictus, která měla vernisáž v roce 1995 ve Valdštejnské jízdárně a představovala české umělce nových médií. Tehdy i nyní divák nevěřícně prochází kouzelným sadem a je lákán utrhnout si neznámé plody. Tentokrát je ovšem výstava vstřícnější, hry jsou zde proto, aby byly hrány, nikoliv proto, aby sdělovaly filozofická poselství. I když i na ně v Mánesu dojde, ve druhém plánu. Play je také – opět jak je u Nikla a spol. zvykem – úzkostlivě antimoderní. Povrchy jsou nejraději v přírodním dřevě, případná elektronika je dobře skryta zrakům a většina hraček nabízí pouze v přívětivém balení principy známé již staletí. Proč ne, v době posedlé pokrokem může právě úkrok zpět znamenat novum.

Výstavu doprovází množství přednášek, workshopů a hudebních představení. Není snad ani třeba dodávat, že nevzít své děti na výstavu Play je horší hřích než říct jim pravdu o Ježíškovi.

Autor je spolupracovníkem redakce