Panika v městečku patří ke komediím roku

7.12.2009 9:06 |

Sdílet

Letos vznikly hned dvě komedie, které se zapíšou do dějin žánru nesmazatelným písmem – extrémní a nekompromisní Brüno britského komika Sachy Barona Cohena a animovaná Panika v městečku režisérů Stéphana Aubiera a Vincenta Patara.

Snímek natočený na základě kultovního animovaného seriálu, který využívá zcela obyčejných plastikových figurek, se stal jedním z největších překvapení letošního karlovarského festivalu a nyní putuje i do běžné distribuce.

Podobně jako Brüno i Panika v městečku si velký obdiv zaslouží především proto, že přichází s naprosto novým a neokoukaným humorem, jenž je postaven na ohromné dávce lehce surrealistické představivosti.

Tvůrci nás nejprve seznámí s hlavními hrdiny – Indiánem, Kovbojem a Koněm, kteří sdílejí jednu domácnost. Zápletka se sice točí kolem toho, že Indián a Kovboj zapomněli koupit Koni dárek k narozeninám, o příběh v pravém slova smyslu však v Panice v městečku nejde. Klíčové je si užívat ten gejzír nápadů, jež Aubier s Patarem na diváka doslova sypou, a to neuvěřitelnou kadencí.

Překotnost a jistá afektovanost se celým snímkem line (velmi zábavně se projevuje především v hlasech všech postaviček), podobně jako psychedelie, na níž je autorská imaginace založena. Díky tomu si divák nikdy nemůže být jist, co se s hrdiny v následující vteřině, natož minutě stane, z mořského dna se mohou během okamžiku octnout na severním pólu nebo třeba u jádra země.

Aubier a Petar vracejí komedii její dětský (nikoli dětinský) rozměr, a sledování jejich snímku proto působí ohromně svobodným a vnitřně očistným dojmem. Díky tomu všemu si při Panice v městečku mnozí jistě vzpomenou především na nespoutanou komediálnost Petera Sellerse či pozdějších Monty Pythonů. K tomu se přidává neuhlazená vizuální podoba (postavičky se pohybují trhaně, mají podstavce, zcela postrádají mimiku), která však celému projektu dodává punc naprostého originálu.

Podobně jako Brüno (a také původní Sellersova a pythonovská díla) Panika v městečku pravděpodobně vyděsí milovníky tradičních (schematických) komedií, stejně jako obdivovatele „dokonalé“ animace. Oproti technologické dokonalosti však stojí umělecká neotesanost a odvaha přijít s něčím novým. Co obstojí před největším kritikem, časem, je nabíledni.