Olin Nejezchleba: Nechápu, proč lidé pořád volí tu komunistickou svoloč

Během své kariéry spolupracoval s Vladimírem Mišíkem, Marsyas, Ivanem Hlasem, kapelou Njorek a dalšími význačnými interprety české scény. Paralelně s jubileem úročí protagonista pěvecké a autorské schopnosti na své první sólové desce Noční lov, která bude v Akropoli za účasti mnoha souvisejících hostů pokřtěna.

* E15: Přes čtvrtstoletí působíte na scéně jako doprovodný hráč, přitom jste populární muzikant, autor a zpěvák. Co, že první sólové album přišlo až teď?

Vždycky jsem byl členem kapely, kde lídrem byl někdo jiný. Instrumentalistou, který občas zazpívá, byť se dodneška za žádného zpěváka nepovažuju. Tu a tam ze mě vylezly písničky, které jsem zpíval s ETC a postupně vycházely na deskách. Od kamarádů jsem občas dostal pošťouchnutí, proč neudělám něco ucelenějšího; s blížící se padesátkou jsem si řekl, že by nakonec nebylo od věci nahrát album, kde bych měl svoji muziku a texty. Přiznám se, že když jsme začínali točit, měl jsem nahozené jen asi dvě písničky… Dalo mi to docela zabrat.

* E15: Takže to není vysmýčení šuplíků a sběr z posledních dvou desetiletí?

Jsou tam dvě starší věci, zbylých devět je úplně nových. Na začátku jsem si vůbec nebyl jistý, jestli to zvládneme dokončit. Nikde jsem o tom raději nemluvil, kdyby se to zaseklo třeba na pěti písničkách, mohl jsem se na desku vykašlat. Byl to pokus, který náhodou vyšel. Celé jsme to natočili ve dvou s kytaristou Norbi Kovácsem v jeho malinkatém bytovém studiu.

* E15: V textech jste se hodně otevřel. Jsou leckdy osobní a konkrétní, o stárnutí, o nemocném synovi. Cítil jste vnitřní pnutí jít s kůží na trh?

Spíš prostě neumím psát o záležitostech odjinud. Daleko líp se mi píše o věcech, které jsem sám prožil. Za těch pět desetiletí toho má člověk na duši přece jen docela dost, tak jsem si řekl, že by nebylo špatné vypustit to ven.

* E15: To se stalo mimo jiné v písničce Stesk, kde explicitně brojíte proti bolševikovi. Evidentně vás to téma dosti trápí, když jste ho vtělil do muziky.

Čím jsem starší, tím mě to trápí víc. Já si po revoluci bláhově myslel, že se lidem otevřou oči, že si v plné míře uvědomí, co tady bolševici napáchali. Zavřeli nás jako dobytek za ostnatý drát, byli tu vražděni a mučeni naprosto nevinní lidé… Zůstaly tu za nimi nejen zničené lidské osudy, ale i zničený vzduch, zničená země plná jedu, zakouřená, špinavá. Za čtyřicet let zplundrovali, na co sáhli, a mě opravdu děsí a vadí, že to tak velké části národa nedochází a tu svoloč pořád volí. Přitom oni se vůbec nezměnili, akorát se teď nemůžou chovat jako dřív.

* E15: Kořeny máte v Bzenci, byl jste členem Písečanu. Promítá se moravský folklor do vašeho muzicírování?

Myslím, že moc ne. Spíš tam je asi cítit to, co jsme poslouchali v začátcích – Bob Dylan, Crossby, Stills, Nash and Young…

* E15: Po absolvování brněnské konzervatoře jste místo do gottwaldovského symfonického orchestru nastoupil do Marsyas. Nechybí vám dnes klasické hraní?

Ani ne. Jednou za uherský rok vyndám staré noty, ale už jsem se tomu tak vzdálil… musel bych víc cvičit, způsob hraní v bigbítu je přece jen jinačí. Tu a tam si vážnou muziku poslechnu z nějaké hezké desky.

* E15: V roce 1981 asi neexistovalo mnoho vyšších met než hrát s Michnovou či s Mišíkem, vzpomínky na ono sladké muzikantské mládí rezonují i ve vašich aktuálních textech.

To byl velký zážitek a krásná doba. Jako mladý kluk jsem začal fungovat jako rovnocenný muzikant s lidmi, na něž jsem předtím chodil jako na modly. Ve snu by mě tehdy nenapadlo, že s jednou tou partou vydržím čtyři roky a s druhou osmnáct. Mám je rád do dneška… ostatně, s většinou se na pódiu pořád potkáváme.

* E15: Vypadáte jako docela spokojený padesátník.

Když jsem v jednadvaceti začínal, skutečně mě nenapadlo, že budu hrát folk a bigbít víc než čtvrtstoletí. Občas kafrám, tisíce kilometrů na cestách je vopruz. Ale když si pak člověk uvědomí, že dělá něco, co ho pořád baví a ještě k tomu uživí… Je to štěstí.

Autor je spolupracovníkem redakce