Nu-metalisté Korn v minulosti pouze paběrkují

28.7.2010 9:08 |

Sdílet

Co bylo patrné u předchozí, nepojmenované desky, platí pro novinku numetalových hvězd Korn dvojnásob. Kytarista Head, který se hluboce ponořil do křesťanské víry a opustil dobře rozjetou rockovou mašinu, byl pro sound a směřování kapely absolutně zásadní. Od jeho odchodu v roce 2005 se kapela plácá a točí na místě a neví kam dál.

Zatímco předchozí desku lze chápat jako docela milý popový experiment a úkrok stranou, aktuální Korn III – Remember Who You Are spíše jen dokumentuje tvůrčí bezradnost kapely, která je ale stále technicky a instrumentálně na výši.

Když docházejí nápady, je návrat ke kořenům tím nejjednodušším řešením krize. Jenže v případě Korn není nedostatek nápadů daný vyhořelým talentem, nýbrž rozprostřeností jednotlivých členů mezi kapelu a vlastní sólové projekty: kytarista Munky pilně pracuje na industriálním projektu Fear and the Nervous System, basák Fieldy má StillWell a frontman Jonathan Davis plánuje vydat sólové album. Zanícení hlavních person pro Korn tak není úplně stoprocentní, a na nahrávce je to dost znát.

Deska není úplně špatná. Kdyby ji vydala jako debut mladá parta muzikantů, každý by uznale kýval hlavou. Na Korn je však zkrátka příliš bezvýrazná, nijaká, průměrná. Na druhé straně zde nechybějí klasické kornovské vypalovačky jako skladby Pop a Pill nebo The Past, jejichž chytře vystavěné kytarové linky davají vyniknout tvárnému Davisově vokálu.

Nápad nahrát Korn III pouze v základní sestavě čtyř lidí (na bubenickou stoličku se posadil původně záskok Ray Luzier), bez pomocí počítače a Pro Tools není úplně špatný. Jenže nahrávce ve finále příliš nepomohl ani producent Ross Robinson. Ten si vystavěl pomník produkcí prvních dvou desek kapely, Korn (1994) a Life is Peachy (1996), které definovaly nový žánr a pasovaly kapelu na jednoho z mála inovátorů rockové hudby v devadesátých letech. Zvuk Korn III je jednoduše řečeno divný – bizarně vytažená basa rve uši a někdejší mistrovská práce se zvukem kytar je ta tam.

Korn tak zkrátka postihlo to, co desítky výborných kapel předtím – pozvolný rockový důchod. Jenže zatímco na takové The Rollins Stones je již dost zoufalý pohled, Korn naživo stále jedou jako formule 1. Nemastné neslané desky jako Korn III – Remember Who You Are však tuto jízdu citelně zpomalují.