Novinka Vladimíra Mišíka Ztracený podzim hraje všemi barvami

Od té doby, co letenský bard odložil nejprve vozík a pak i hůlku, je jako vyměněný. A album tomu odpovídá. Hned na začátku vás v zemitém bigbítu Nádraží zasáhne nejen perfektní zvuk, ale i přesvědčivost a nově nalezená mladickost mišíkovského vokálu. Ten se vzápětí zlomí do bytostné něhy v tichounké Baladě. Takto rozdílné písničky vedle sebe bez problému koexistují, což charakterizuje celou desku. Najde se na ní stejně tak netradiční kainarovské reggae jako energické bigbandové funky s mohutnou dechovou sekcí. Album osciluje od zemitých bigbítových poloh až k folku s náznaky country a irských prvků.

Celé to drží pohromadě nejen ohebný hlas hlavní hvězdy, ale především fenomenální kapela Etc… Jiří Veselý, Pavel Skála a další ostřílení muzikanti, kteří se chopili produkce, dobře vědí, jaké stereotypy hrozí při mišíkovském „mahamaha na kytaru“. Preventivně proto obcházejí aranžérská klišé třeba angažováním pivních lahví místo varhan, různými přístupy ke kytarové hře, zapojením nenápadného, ale funkčního vokálu Pavla Bohatého. A také systémem nahrávání, kdy se střídá analogový a digitální způsob; dnešní a dávné zákonitosti. Stálý bluesový nádech v pozadí pak celé album ještě sevře, jako by prosákl i do některých textů (třešňákovské „svět už se letos nejspíš nezmění, pivo došlo, bůh nové nenaráží“). Kromě protagonisty vládnou slovem také František Gellner, Emil Bok, Jiří Dědeček, Marek Eben a po dlouhé době Josef Kainar. Více než půl století starou poezii dokáže Mišík nadále zhudebňovat zcela nenásilně. Je zkrátka znát, že má za těch třiašedesát let načteno, nahráno a hlavně odžito. Jednoduchá perlička „v lásce se nic nevydumá“ zní z jeho úst jako generační prohlášení.

Zatímco předchozí řadová deska Umlkly stroje vznikala léta, tentokrát to Etc… zvládli za měsíce. K dobru věci. Ztracený podzim hraje barvami, přitom působí kompaktně, živě a je v něm pořád co objevovat. Byl-li Mišíkův vrchol minulé dekády Nůž na hrdle, v té současné je to jednoznačně aktuální nahrávka. Včetně nádherně vyvedeného obalu s obrazy Miroslava Jiránka, který před třiceti lety „oblékl“ LP s pořadovým číslem 2. Kruh se opět uzavírá. Snad ne naposled.

Vladimír Mišík a Etc…: Ztracený podzim

Vydavatel: 100PROmotion, 2010
Hodnocení: 90 %

Autor je spolupracovníkem redakce