Nová Vltava je přístupnější a veselá | E15.cz

Nová Vltava je přístupnější a veselá

Nová Vltava je přístupnější a veselá
Znovu spolu. Robert Nebřenský (druhý zprava) a jeho spoluhráči natočili novou desku po deseti letech
• 
ZDROJ: čtk
14. října 2011 • 07:21
Příznivci kapely Roberta Nebřenského měli rok na to zvyknout si, že obnovená Vltava je přes spoustu styčných ploch s předchůdkyní přece jen trochu jiná – ať už je to dobou, vývojem protagonisty, angažováním Petera Bindera do role kapelníka nebo absencí dříve důležitých dechů a vokálů Tomáše Průši. Lze ale zároveň říct, že kdo měl rád starou Vltavu do hloubky, zamiluje se i do desky Komedianti se vracejí domů.

Jestliže dříve Nebřenský často působil jako člověk uzavřený ve vlastním světě, teď jde s kůží ven. Ústřední téma, a sice lásku (první slovo na desce), pojednává velice poeticky, přičemž málokdy uhne do metafor, které by nebylo možné rozkódovat („uštk jehlan srdce“).

Malebné obrazy („vlasy tak krásné vlnily žitem“) střídají rozverné písně o tom, že „nejkrásnější den života právě začíná“, ze všeho nejvíc je tu autor básníkem, jemuž se čeština sama klaní („láska vypadá jak přesýpací hodiny, svými hroty dvě srdce spojená, láska jsou dvě růžové holiny, které musí obout dvojí nohou pár“).

Na rozdíl od jiných textařůmuzikantů zběhlých v reklamě nepodléhá Nebřenský pokušení vrstvit kupy netradičních slov samospádem. Každá částečka specifického vyjadřování má svůj smysl. Všech třináct písní navíc jako by do sebe zapadalo. Od příběhů lásek přes líčení radostí a nešvarů až po finále, kdy se komedianti vracejí domů a pokorně pějí ódy na lásku nebeskou.

Hudebně deska připomíná začátky Vltavy a album Šťastnej jako trám, nikoli naivní, jak se často chybně psávalo, ale prostě hezké, dýchající milou pohodou. Je to deska založená v první řadě na kytarách podbarvených klávesovými hady a plochami zpod mistrovských rukou Františka Svačiny a spoustou vokálů. Nekonají se přílišná zvuková kouzla či aranžérské léčky tak typické pro předchozí album Když bozi zestárnou; skalní fandy možná až překvapí, jak hudebně prostá a jednoznačná dokáže dnešní Vltava být (Trosečník).

Zatímco v textech je Nebřenský nadále nepředvídatelný, v hudbě moment překvapení přece jen občas chybí. Ve dvojzvucích jako by člověk postrádal barvu někdejší příčné flétny, rockově éterická kytara Petera Bindera ale zase otevírá nové světy (exponované finále Sochy).
Nejdůležitější však je, že ty písně jsou neskutečně nakažlivé.

Vltava: Komedianti se vracejí domů

Vydavatel: 100PROmotion, 2011
Hodnocení: 80 %

Autor je spolupracovníkem redakce

Čtete rádi E15.cz? Dejte nám hlas ve finále ankety českého internetu

v kategorii zpravodajství.

Autor: Ondřej Fencl
 
Newsletter
Využijte služby
zasílání zpráv do vaší
e-mailové schránky!