Návraty slavných rockových kapel nabírají na obrátkách

„Když se sám sebe zeptám, zda věřím v Boha, začnu odpovídat ne, ale pak si vzpomenu na ten pocit na pódiu a nejsem si tak jistý,“ popisuje na své internetové stránce vzpomínky na vystupování s kapelou Swans zpěvák Michael Gira. Přidává tak sebevyjádření a uznání publika jako další časté motivy návratu na scénu k důvodu nejzjevnějšímu, k penězům.

Od té doby, co se vstupenky na první koncert anglických Blur po několika letech vyprodaly během dvou minut, se hlavní pódia světových festivalů plní navrátilci nezávislého rocku. Nutno dodat, že mnohé skupiny se za svého „prvního života“ takového uznání nedočkaly.

Příkladem kapely objevené až na druhý pokus jsou britští hlukoví teroristé My Bloody Valentine. Zatímco během jejich krátkého pobytu na scéně na přelomu osmdesátých a devadesátých let se žádná z jejich nahrávek nedostala do britské prodejní dvacítky, jejich comebackové turné zahrnovalo nejznámější světové festivaly. Vystoupili také na prestižní přehlídce All Tomorrow’s Parties, která v posledních letech zafungovala jako katalyzátor pro návrat mnoha již dávno neaktivních jmen alternativního rocku (Dinosaur Jr., Jesus Lizard, Sleep).

Přestože se návraty starých rockerů soustředí hlavně na západní Evropu a USA, také české publikum občas dostane příležitost připomenout si naživo hudbu z časů magnetofonových kazet. Zatímco loni Praha tleskala obnoveným bouřlivcům Faith No More a o rok dříve původní sestavě The Stooges, letos příznivci nezávislého rocku již vyhlížejí posmutnělé Chokebore či kalifornské Pavement, kteří zdánlivou nedotažeností svých nahrávek vytvořili vzor pro celou generaci kytarové scény.

Pomyslné rockové pohřebiště zaniklých kapel se vyprazdňuje, a mladým rockerům tak přibývá netušená konkurence. Kapely, kterými se oni sami inspirovali.

Autor je spolupracovníkem redakce