Musíme si pomáhat v divadle postrádá náboj strachu

18.3.2010 8:44 |

Sdílet

Novelu Petra Jarchovského Musíme si pomáhat proslavila především její filmová realizace z roku 2000. Do divadelní podoby látku přetavil sám autor a v Divadle Na Jezerce inscenaci nazkoušel Jan Hřebejk. Divadelní úprava umístila celý příběh do skromné kuchyně, některé epizody zrušila ve prospěch zhuštění dějové linky příběhu, který se tím sice zkoncentroval a zrychlil, ale zároveň přišel o jistou dávku emotivnosti.

Režisér Hřebejk na druhé straně použil výsostně divadelní prvky: zkratku, práci se znaky a metaforou, redukci počtu postav i lokací. Obzvláště silné je využití nahrávky písně Na Pankráci, jejíž ladění se postupně mění díky emotivně zabarvené interpretaci Csongora Kassaie z neškodného staropražského šlágru v agresivní řev. Ve zkratce tak odráží stupňující se šílenství tehdejší doby.

Autoři dění soustředili kolem ústřední čtveřice postav. Jiří Macháček podal Josefa Čížka jako nenápadného shrbeného ušouraného pantátu vyjadřujícího se stereotypně ublíženým hlasem, z něhož cítíme bezradnost. Bohužel se jeho stylizace nijak nevyvíjí, a postava proto ustupuje poněkud do pozadí. Jeho křehkou manželku Marii hraje Lenka Vlasáková. I jejímu výkonu by prospělo více plasticity, jež by rozbourala jednotvárnou polohu vyplašené pečovatelky.

Václav Chalupa vystupuje jako uprchlík z koncentračního tábora David Wiener z počátku jako na smrt vyděšený, s vytřeštěnýma očima a téměř neschopný slova. Pokud se později objeví na jevišti, působí jeho výkon civilně, téměř antiherecky, což rozhodně roli nevadí. Výraznou, nepřehlédnutelnou a ryčnou postavou je ambivalentní figura přítele a zároveň kolaboranta Horsta Prohasky, kterou Na Jezerce hraje Miroslav Vladyka. Díky do krajnosti dovedené uřvanosti a křečovité komice u něj však není prostor pro ztišenou polohu, která by diplomaticky akcentovala jeho nebezpečnost.

Srovnání s filmem se divadelní ztvárnění Musíme si pomáhat asi jen stěží ubrání. Divadelní podoba je paradoxně ilustrativnější, chybí zde prostor pro zapojení divákovy imaginace. Tato úprava se zkrátka soustředí čistě na příběh a svižnou následnost vybraných epizod. Inscenaci také chybí silný náboj atmosféry strachu a všudepřítomné podezřívavosti, přesto inscenace Divadla Na Jezerce slibuje inteligentně strávený večer, který bude diváky inspirovat k zamyšlení.