Marie Málková exceluje v Penězích od Hitlera

19.1.2010 8:42 |

Sdílet

O divadelní počiny čerpající z druhé světové války v této sezoně není nouze. Po vydařené premiéře v Divadle Komedie Goebbels/ /Baarová uvedlo Národní divadlo nepříliš šťastně balet Libora Vaculíka Faust a krátce nato Divadlo v Dlouhé titul U Hitlerů v kuchyni.

Žádná inscenace se však nedotkla tak závažného tématu, tak intenzivním způsobem, jako se to podařilo Michalu Langovi ve Švandově divadle. Zdramatizoval Peníze od Hitlera, inscenaci podle stejnojmenného úspěšného románu Radky Denemarkové.

V tomto příběhu sledujeme osud hrdinky Gity Lauschmannové, která prožila idylické dětství v rodině zámožného podnikatele kdesi v Sudetech. Pohodu však rozmetala válka, během níž celá německy hovořící rodina židovského původu skončila z lágru. Z něj se Gita vrátila jako traumatizovaná a dospívající dívka.

Našla rodinný majetek ve „správě“ nových českých osídlenců, kteří se jí snažili brutálně zbavit. Gitin život pokračoval v Praze, dokud se po šedesáti letech nerozhodla vrátit čest své rodině a dokončit v rodné vsi otcův dávný plán. Jako navrátivší se restituentka se však v Puklicích setkává pouze s nepochopením, nenávistí a agresivitou.

Rozvětvený příběh zabydlený mnoha postavami se odehrává v naznačených třech časových pásmech. Postavy, vzpomínky a vize z dětství se prolínají s traumaty prožitými krátce po válce a zároveň se „současnou“ realitou roku 2005. Michalu Langovi se však podařilo téměř nemožné: „pohyb“ na scéně zorganizovat tak, že se v těchto rovinách divák neztrácí a naopak vnímá jejich souvislosti.

Nutno dodat, že zásadní podíl na divadelní magii této inscenace má hostující Marie Málková jako představitelka Gity. Důstojná dáma v letech, v bílých šatech a objemném klobouku působí na malé vsi jako zjevení. Vmžiku se však promění v malou holčičku s dětskou logikou, starostmi, pohledem na svět i pohybem, stejně jako na smrt znavenou dívku, která se náhle nevyzná v místě, kde byla ještě nedávno „doma“. Hledá ztracené zázemí, ale je na to sama – ztracená ve světě jako dospělá. S hrůzou sleduje, že kdo byl před válkou největší přítel, páchá dnes brutální činy. Jako dáma babičkovského věku je stále noblesní a věcná. Působí aristokratickým dojmem, čímž převyšuje všechny handrkující se vesničany.

Inscenace není snadnou duševní potravou, ale dokáže diváka nekompromisně vtáhnout. Rozkrývá zasutou kapitolu paměti národa, zajímavě však zkoumá i moc paměti jednotlivce.