Manželské etudy po 100 letech v Divadle v Dlouhé

23.3.2010 9:31 |

Sdílet

George Feydeau, francouzský komediograf přelomu 19. a 20. století, napsal několik jednoaktových her s tématem věčných stereotypů v manželských konfliktech. Dvě z nich, Dáváme děťátku klystýr! a „Kašlu na to!“ řekla Hortensie, uvedlo Divadlo v Dlouhé v režii Hany Burešové. Z nekončících hádek tady vycházejí v lepším světle jednoznačně manželé.

Už samotný program je prošpikován vtipnými Feydeauovými citáty o ženách a stejným pohledem jsou nahlíženy i představitelky manželek. Jednoduché zápletky obou her tvoří půdu pro rozehrání manželského vztahu jako terorizujícího institutu, kde muž je ten ubožák, který na sobě nechá dříví štípat tak dlouho, „až se ucho utrhne“. Ženy zde představují semetriky, nenápadně či nápadně manipulující bestie, se kterými se nedá vydržet, přivádějí své muže k šílenství malichernostmi a vytváří v nich pocit beznaděje a malosti.

Přestože druhá aktovka má větší spád a snad i vtip, trpká skutečnost bezvýchodných manželských sporů je stejně silná v obou částech inscenace. Dáváme děťátku klystýr je zasazeno do doby svého vzniku, „Kašlu na to!“ řekla Hortensie se odehrává v dnešní zubní ordinaci, včetně několika vtipných odkazů k současné době. Tento kontrast pak jen podtrhuje, jak je téma nadčasové.

Divadlo v Dlouhé nezklamalo hereckými kvalitami a vstřícným nasazením vůči divákovi. Za všechny jmenujme Magdalenu Zimovou, Pavla Tesaře nebo Helenu Dvořákovou. Nelze také opomenout hostujícího dětského herce Matěje Převrátila, jenž se i přes svůj mladý věk s rolí vypořádává neobvykle dobře a svou přirozeností vyvrací většinou trefné tvrzení, že „děti na jeviště nepatří“. Situacím utrápených mužů a jejich nesnesitelným protějškům se smějí diváci obou pohlaví. Zatímco muži cítí pravděpodobně zadostiučinění, že je konečně někdo chápe, ženy si říkají: „Já takhle hrozná určitě nejsem.“ Se vzájemným nepochopením žen a mužů nic nenaděláme; tak se tomu alespoň zasmějme.