Louis a Louisa: Dramaturgický omyl v Divadle Na zábradlí

27.4.2010 8:56 |

Sdílet

Divadlo Na zábradlí hledá svou novou tvář. Režisér Petr Lébl je stále poslední osobností, která dokázala prestižní pražské divadelní scéně vtisknout osobitou tvář. Zřejmě proto si dramaturgie vybrala divadelní frašku německých divadelníků Davida Gieselmanna a Klause Schumachera Louis a Louisa.

Jde o radikální grotesku z prostředí současné německé maloměšťácké rodiny Tremmelových blízké našim Homolkům. Do svého domu „adoptuje“ mladého člověka z Latinské Ameriky, jehož příchod způsobí naprostý rozvrat.

Klíčovým problémem je oslovení slovenského režiséra Juraje Nvoty pro inscenaci této hry. Nvota dokáže výborně pracovat s chytrým humorem, formy kruté grotesky a nekompromisního výsměchu pokleslým charakterům jsou mu naprosto vzdáleny.

Hra je v podstatě kabaretním způsobem rozváděnou situací, do níž se dostala jedna bohatá německá rodina. Dospívající dívka Louisa Tremmelová (Gabriela Pyšná) se zamiluje do stejně starého „divokého“ Brazilce Louise (Pavel Liška), který k nim přijel – jako kdysi jimi na dálku adoptované dítě – na poznávací návštěvu. Současně se do něj zamiluje i její sexuálně frustrovaná matka Mia (Magdaléna Sidonová). Manžel Karl (Bohumil Klepl) a k „uzoufání nudný“, dcerou odmítaný nápadník Theo (Ladislav Hampl) se jejich láskám snaží zabránit. Vzniká řada různě směšných situací plných politicky nekorektního humoru, s nimiž by si dokázal poradit snad jedině režisér David Drábek. Do příběhu se totiž místy vkrádají prvky šílenství a „coolness“ nadsázky, dění se přesouvá do minulosti i budoucnosti, realita se kříží s vizemi, strachy a sny. Autoři citují různé filmové žánry a televizní seriály. Vysmívají se samé podstatě současného maloměšťáctví.

Inscenaci vládne Bohumil Klepl, který je dnes téměř prototypem maloměšťáka. Dovedl přenést německou šosáckost do českého prostředí s hereckým vtipem a nadhledem. I Sidonová a Pyšná zvládají své party s přehledem. Se svou postavou se však naprosto minul Pavel Liška. Jeho omezený herecký typ i již nemladicky působící vzhled se zcela vymykají naivnosti a přímočarosti role, již má ztvárňovat. A ani ji nedokáže groteskně či jinak „vykloubit“.

Juraj Nvota věří textu jako pes stopě, již celý život sleduje. Ač je předloha výchozím bodem k divokým úskokům a ztřeštěným eskapádám, pracuje s ní jako s přístupnou charakterovou komedií. Představení tak zcela postrádá nezbytnou satirickou razanci, napětí a ostří na hraně politické nekorektnosti, kýče a (ne)vkusu. Jde po srsti konzumnímu myšlení, jež by měla nekompromisně zesměšňovat. Divák se v klidu pobaví na účet cizích, a téma ho hlouběji nezasáhne. Klidně se mohlo hrát třeba o lásce dcery ke koze. Louis a Louisa je v Nvotově zpracování dobře zahranou bulvární komedií vhodnou do divadel typu Kalich. Tam by se jí mohlo dařit. Do Divadla Na zábradlí však nepatří.