Longital potvrzuje, že slovenská scéna předběhla českou

22.12.2010 10:43 |

Sdílet

Novinkou Teraz bratislavské duo Longital stvrzuje své výsadní postavení v rámci slovenské scény. Deska představuje vyzrálou obdobu moderního písničkářství, která plně využívá možností studiového kouzlení s kombinací elektronického a akustického zvuku.

Překvapením může být novinka jen pro ty, kteří slovenské alternativě v uplynulých letech věnovali jen zběžnou pozornost. Dvojice hlavních protagonistů se nejprve zviditelnila v projektu Dlhé Diely, následovaly nahrávky pod hlavičkou Longital a loni zvuková stopa k jinak nepříliš vydařenému filmu Hodinu nevíš. Mezi těmito díly lze vysledovat červenou nit, která vede k novince, doposud nejucelenější nahrávce dvojice.

Pojem ucelený však může být zavádějící. Longital kouzlí písničky z abstraktních tvarů a rytmů, z kombinací akustických nástrojů, programovaných prvků a vrstvených vokálů, jež mezi noty a smyčky vetkávají těžko uchopitelné verše. Zhudebněná poezie má ve slovenské tvorbě dlouhou tradici, jejímž vyvrcholením byly Ursinyho poklidné meditace nad Štrpkovými texty. Longital však mají blíže k avantgardě, k poezii vznikající jakoby náhodně, k veršům roztříštěným tvarem i obsahem, které spouští laviny asociací a k jejichž jádru přesto není třeba se prokousávat.

Podobně neuspořádaným dojmem může působit i hudba. Zdánlivě samovolně vyvstalé tvary však drží (až na několik problematických míst) pohromadě, čímž vytvářejí soudržný argument všem oponentům, pro něž se pojmy písnička a avantgarda navzájem vylučují. Stejně tak deska potvrzuje, že slovenská značka Slnko Records je stejným fenoménem, jako byl český label Indies ke konci devadesátých let, i to, že autorsky i produkčně slovenská alternativa v mnohém tu domácí předstihla.

Autor je spolupracovníkem redakce