Jindřich IV. zahájil Letní shakespearovské slavnosti velmi dobře

Hra začíná a končí zpěvem a monologem alegorické postavy Fámy v interpretaci atraktivní Zdeňky Žádníkové. Vnáší do inscenace motivy nepředvídatelnosti, záhadnosti a především jisté pikanterie, jež je důležitým stavebním prvkem představení. Od začátku je tak nastolena forma mixující prvky vážné i lehké múzy. Kostýmy Zuzany Ježkové i scéna Ondřeje Nekvasila jsou jednoduché, mají módní šmrnc, a přitom přesně charakterizují postavy i situace. Propracovaná je i práce se světly. Režisérka počítá s postupným stmíváním, jež ústrojně zakomponovává do inscenačního výkladu (úvodní nezávazné konverzace probíhají za denního světla, část plná zabíjení a intrik již ve tmě).

Jediný, kdo si udrží vraždami, zradami a válkami nezatížený bílý kostým, je Falstaff. Ostravský herec Norbert Lichý dává vzpomenout na největší české a světové herce, kteří tuto postavu interpretovali. Především na Jana Wericha, jenž byl touto figurou celoživotně fascinován, ale nikdy ji – kromě gramofonové nahrávky – neztvárnil. Lichý ukazuje, kudy by se byl Werich ve svém připravovaném filmu či divadelní inscenaci zřejmě ubíral. S laskavostí k lidským neřestem a pochopením lidských slabůstek vždy směřuje k existenciálním úvahám o radostech, strastech, neřestech a marnostech světského života. Lichý je hlavní hvězdou inscenace. Bez něj by byla chladná jak železniční most.

Textu dodává osobnost a charizma, situacím eleganci a vznešenost, postavě ironii a nadhled. Falstaff v jeho podání je komický floutek, suverénní tlučhuba a výsměšná parodie mafiána. Jeho proslulé úvahy o nesmyslu ctnosti a inspirativnosti sherry, jeho hry na krále a syna a dialogy s hospodskou jsou vrcholnými okamžiky inscenace.

Jeho protihráčem je budoucí král Jindřich V. v podání Jana Dolanského. Má vitalitu a rozchechtanost mládí, trochu mu však schází pijácká nespoutanost a živelnost, jíž se obává jeho otec Jindřich IV. (Ladislav Mrkvička). Proměna ve válečníka a poté seriózního panovníka je spíše vyslovena než herecky zpracována. Inscenace je postavena především na slovu a obraze. Je jednou z nejzdařilejších za celou více než patnáctiletou éru LSS. Má rytmus, nadhled, režijní a pohybovou nápaditost i potřebnou razanci. Shakespearovy verše i próza znějí v podání vysoce vyrovnaného hereckého ansámblu průrazně a ostře jak laserové paprsky. Za doprovodu soulové americké hudby v přesně dávkovaném tempu, v němž se střídají vážné dramatické scény s až muzikálově uvolněnými, se odehraje celá epocha anglických dějin. Bez příkras, bez složitého psychologizování.

William Shakespeare: Jindřich IV.

Letní shakespearovské slavnosti – Pražský hrad
Překlad: Martin Hilský
Úprava a režie: Lucie Bělohradská
Hrají: Jan Dolanský, Ladislav Mrkvička, Norbert Lichý
Premiéry: 24. a 25. června
Hodnocení: 80 %

Autor je redaktorem Divadelních novin