Jak si dva mudrlanti vyprávěli o knihách

15.7.2010 9:16 |

Sdílet

Kniha je jako kolo – když je lidstvo vymyslelo, nic lepšího už je nikdy nenahradí. Tuto hypotézu razí dvojice bibliofilů a slavných uměleckých teoretiků i praktiků, Ital Umberto Eco a Francouz Jean-Claude Carriere. Publikace nazvaná Knih se jen tak nezbavíme shrnuje několik rozhovorů těchto dvou veličin evropského umění o úloze knihy v dějinách lidstva, o jejím přínosu, historii i možném budoucím konci.

Kniha je rozdělena do několika tematických bloků, díky čemuž je přirozený tok rozprav usměrněn a čtenář se v něm skvěle orientuje. Je to čtení v mnohém nadmíru inspirativní. Nejsilnější jsou momenty, kdy se Eco a Carriere baví o možném zániku knihy. Co ji nahradí, když se prozatím ukazuje, že doba trvání knihy mnohonásobně překonává všechny elektronické nosiče? Neméně skvělá jsou i zamyšlení nad kulturní pamětí – jsou všechna ta velká díla, která se nám díky knihám zachovala, tím skutečně nejlepším, co kultura ve své historii nabízela? Nebo kvůli požárům a cenzuře, jimž je věnováno několik kapitol, známe jen zlomek a to nejlepší nikdy nepoznáme?

Síla obou intelektů je v daném tématu ohromná, erudice a šíři znalostí u obou filozofů (ačkoli oni by s tímto označením nesouhlasili) nelze zpochybnit. Přesto kniha nabídne i několik slabších momentů. Předně nelze pochopit jejich averze a výhrady vůči důvěryhodnosti internetu. Eco sám nejlépe ví, že kniha může lhát. Proč vyzdvihuje právě její důvěryhodnost oproti lžím na síti? Vůbec nejhorší jsou ale pasáže, kdy si pánové začnou masírovat ega – vytahují zcela neznámé tvůrce a tvrdí, jak skvělí byli. Nic proti tomu. Ale zde to nepůsobí jako snaha upozornit na autory, ale spíše jako naplnění potřeby vytáhnout se před druhým a samozřejmě před čtenářem. A to je snaha dost pokleslá.