Hudební podivíni z Islandu Múm ordinují na krizi radost

Kapela, která si získala celosvětovou pozornost neveselou, melancholickou až zasmušilou hudbou, nyní přichází s albem, z něhož září radost, poklidný úsměv a bezstarostná rozpustilost šestiletých capartů.

I když, dalo se to čekat. První signály o tom, že se Múm také umí smát, přinesla již předchozí nahrávka Go Go Smear the Poison Ivy (2007). Posun nesouvisel ani tak se změněným pohledem na svět jako spíše s personálními rošádami. Jedna ze zakladatelek kapely, Kristín Anna Valtýsdóttirová, následovala sestru Gydu a dala Múm vale. Tvůrčí jádro Gunnar Örn Tynes a Örvar Dóreyjarson Smárason se mohlo obrátit na nové spolupracovníky, mimo jiné i na slavnou cellistku Hildur Gudnadóttirovou. Výsledkem bylo album, které je pomyslnou spojnicí mezi starými a novými Múm, mezi depkou a poloveselým tripem.

Co však Go Go Smear jen naznačilo, říká novinka Sing Along to Songs You Don’t Know naplno. Tam, kde se dříve introvertně smutnilo, dostává prostor hravost, snivý surrealismus a absurdní nadsázka. A to nejen hudební, ale i textová, stačí si jen přečíst názvy několika písní: Húllabbalabbalúú, Kay-Ray-Kú-Kú-Kó-Kex.

Příliš ztřeštěné? Vůbec. Múm přestali tesknit po ztracené dětské nevinnosti a konečně se skutečně stali dětmi. Což ovšem neznamená, že Sing Along to Songs You Don’t Know zní jakkoliv infantilně. To by bylo příliš laciné. Hudbu stále tvoří svůdný spletenec indie popu, ambientu, podivné elektroniky, podobný, jakým prosluli například Efterklang nebo krajané Sigur Rós. A hlavně – neznačí to, že Múm model 2009 je řachanda od začátku do konce. Stačí si poslechnout skladby jako A River Don’t Stop to Breathe nebo Illuminated a je jasné, že na Islandu pořád fičí severák. Je však velmi příjemné, že mráz a vítr nedokážou zahnat všechny teplé paprsky severského slunce.

Múm: Sing Along to Songs You Don’t Knowti

Vydavatel: Morr Music, 2009
Hodnocení: 80 %