Generál Podhajský – nesnadný osud rakouského důstojníka

1.4.2010 8:46 |

Sdílet

Existují historikové, kteří se věnují sociálním dějinám, jiní zkoumají třeba středověkou církevní správu. Podplukovník ve výslužbě Josef Fučík patří k té kastě, jíž se přezdívá „vojáčkáři“ – fascinují je uniformy, způsoby velení a především průběh válečných střetů. Jejich psaní charakterizuje detailní znalost vojenských reálií a poněkud kasárensky suchý styl – v posledním ohledu však Fučík patří k výjimkám.

Ačkoli i tentokrát zahřmí děla, Fučíkova nová kniha není z těch, jež stojí na líčení bitevní vřavy. Jde o životopis mapující kariéru Aloise Podhajského (1864-1946), rakousko-uherského polního podmaršálka a později československého armádního generála. Podhajský nepatří ke klíčovým postavám českých dějin. Jeho osudy však Fučíkovi posloužily k připomenutí osudů těch českých vojáků, kteří na frontách první světové války bojovali v jednotkách rakousko-uherské armády. Jde o odlišný pohled, než jaký zachycoval prvorepublikový legionářský mýtus. Kniha zároveň zdůrazňuje dilema, před které byl po rozpadu Rakouska-Uherska postaven každý důstojník c. a k. armády: zda odejít z aktivní služby, nebo přísahat věrnost novému státu. Podhajský zvolil druhou možnost. Odhodlal se tak potýkat s nedůvěrou, jíž Masaryk i Beneš trpěli vůči někdejším důstojníkům staré monarchie, nemluvě o úvahách TGM o naprostém zrušení armády a zavedení milicí. Líčení zákulisního politikaření, jež zatahovalo armádní špičky do stranického boje, a intrik rivalů, s nimiž se musel Podhajský ve funkci moravského zemského velitele a později inspektora československé branné moci vyrovnávat, patří k nejzajímavějším pasážím Fučíkovy knihy. Rezignací a odchodem do výslužby roku 1933 Podhajského příběh téměř končí. Jeho mementem je však 12. květen 1945, kdy byl Podhajský na základě anonymního udání nakrátko uvězněn. V létě 1946 mu pak z pochybných důvodů byla odebrána generálská hodnost a půl roku nato, na Štědrý den, zemřel na infarkt. Jeden český osud.

Josef Fučík napsal zajímavý životopis nepostrádající osobní zaujetí. Především ale opět prokázal odvahu bořit zažité mýty o českém vojenství.