Frenchová detektivkou varuje před hypošílenstvím | E15.cz

Frenchová detektivkou varuje před hypošílenstvím

Frenchová detektivkou varuje před hypošílenstvím
Spisovatelka Tana Frenchová
• 
ZDROJ: Profimedia.cz
2. dubna 2013 • 15:26
Stanislav Šulc
Po bitvě je každý generál, hlásí okřídlené klišé. Přesto právě takové generály nesmíme umlčet, abychom se z chyb minulosti mohli poučit, mělo by jiné klišé dodávat. Proslulá irská detektivkářka Tana Frenchová si na takového generála zahrála, když napsala detektivní román Ztracený přístav, jehož hlavním antihrdinou se stala hypoteční bublina zeleného ostrova. A právě Ztracený přístav dokazuje, že některé myšlenky právě po bitvě zaznít musejí.

Tlustospis o více než pěti stech stranách čtenářovi předestírá řešení otřesného případu. Spokojenou rodinku v novostavbě napadl neznámý útočník, zardousil obě děti, nožem ubodal muže a pobodaná žena leží v nemocnici s velmi vážnými zraněními.

Každý má odpovědnost za své činy

Frenchová bývá v posledních letech právem označována za královnu psychologických detektivek. Na rozdíl od zbytečně brutálních (a jinak dost prázdných) skandinávských krimipříběhů Frenchová umí mistrně popsat změny osobnosti vystavené extrémnímu zločinu. Také dokáže zachytit moment, kdy se z běžného člověka stane vraždící mostrum. A jak správně vystihuje ve Ztraceném přístavu, stačí k tomu zdánlivé maličkosti jako například ztráta práce a následná deprivace z toho, že nesplatí hypotéku. Zároveň jen naznačuje laciný motiv, že část viny leží na developerech a jejich marketingu nutícím nižší třídu kupovat nemovitosti určené pro bohaté. Místo toho akcentuje ústy Kennedyho, že za své činy musí každý nést zodpovědnost, jinak to prostě nejde.

Formálně Frenchová logicky využívá vyprávění v první osobě, které psychologickým detektivkám sluší. Navíc Kennedy je přesně tím „hrdinou“, jehož vnitřní krajinu stojí za to sledovat plných 500 stran. Je zásadový, ale pochybující, snaží se jednat správně, ale dobře ví, že to v reálném životě nejde. Zároveň Frenchová vsadila na poměrně netradiční postup – eliminuje jakoukoli zkratku a detektiva sleduje doslova na každém kroku. To by si méně zručný autor nemohl dovolit, protože by se na tom jednoduše uvařil. Ale Frenchová to dokázala, neustále vrší nové a nové motivy, rozhazuje po textu falešné stopy, čtenáře úspěšně uzavírá do detektivova vnitřního světa a daří se jí ho držet v napětí. Víc si od skvělé detektivky netřeba přát.

Tana Frenchová: Ztracený přístav, Nakladatelství: Argo, 2013, Překlad: Petr Pálenský, Hodnocení: 80 %

 
Newsletter
Využijte služby
zasílání zpráv do vaší
e-mailové schránky!