Floex povýšil hudbu k videohrám na umění

Čerstvý soundtrack Machinarium ke stejnojmenné počítačové hře z produkce studia Amanita Design katapultoval Floexův mix elektroniky, jazzu, klasického minimalismu a ambientu na pozici nejznamenitějšího českého hudebního exportu v letošním roce.

Dvořák dal o sobě poprvé výrazněji vědět na debutovém albu Pocustone (2001), na němž však přece jen převažoval jazzový přístup. A to i přesto, že taková skladba Com by se na Machinariu dobře vyjímala. Na další nahrávce, soundtracku ke hře Samorost II., se pak Floex posunul více k minimalistické elektronice a zvukovým kolážím.

I přes jejich nesporné kvality strčí Machinarium obě předchozí nahrávky hravě do kapsy. Vše, co bylo před lety pouze naznačeno, je dovedeno do krajní dokonalosti. Promyšlenost, hloubavost a neprvoplánová chytlavost, pestrá paleta space nálad a hlavně chuť vybočovat z ustálených schémat a jistot. Jako když v druhé písni The Robot Band Tunes zazní skoro klezmerový klarinet (velmi oblíbený Dvořákův instrument). Anebo když Gameboy Tune připomene skočnou hravostí a rozpustilostí atmosféru večerníčku Jak Bzuk a Ťuk putovali za sluníčkem. Podobně pracuje například slavný americký komponista Steve Reich, jehož vliv je na desce slyšet.

Byť Floex stále pracuje s různě propletenými syntetizátorovými plochami a samply, občas by se dal Machinarium Soundtrack označit za elektronické písničkářství či soundtrack k neznámé futuristické pohádce. Ojedinělý svět Machinaria, podpořený skvělým vizuálním ztvárněním videohry, posluchače pohltí a jen nerad se vrací zpět do obyčejného světa. Tak vyspělá, nadčasová a futuristicky písničková nahrávka tu dlouho nebyla. Ať najde ty správné posluchače u nás i ve světě.

Floex: Machinarium Soundtrack

Vydavatel: Minority Records, 2010
Hodnocení: 90 %