Dlouhohrající děcka J. A. R. zdánlivě zkrotla | E15.cz

Dlouhohrající děcka J. A. R. zdánlivě zkrotla

Dlouhohrající děcka J. A. R. zdánlivě zkrotla
Dan Bárta a Roman Holý
• 
ZDROJ: čtk
6. září 2011 • 09:18
Půl desetiletí se čekalo na sedmé album Jednotky Akademického Rapu známější pod zkratkou J. A. R. Předchozí Armádě špásu se podobně rozvláčné zrání vyplatilo, nové CD Dlouhohrající děcka míří vysoko, ale místy nedostřelí. Nelze se zbavit dojmu, že se principál Roman Holý v poslední době až příliš rozkročil.

Dokud se albové zářezy J. A. R. pravidelně střídaly s příbuznými Monkey Bussiness, docela to fungovalo. Holý ale v poslední době přibral ještě taneční G-Point Hunters a undergroundového Nerudu. A právě Nerudova divoká nevycválanost teď trochu chybí. I když je novinka kumštýřsky dokonalá, hudebně přináší „jen“ to, co už od desetihlavé superskupiny známe.

Ovšem řekne-li se, že jsou pořád stejní Mňága a Žďorp nebo Chinaski, je to přece jen něco jiného, než když jsou „pořád stejní“ J. A. R. Propracované dílko je protkané nehynoucí láskou k funku a jeho klišé, je bytostně muzikální, hravé, vrstevnaté, zvukem trochu připomínající o deset let mladší nahrávku Nervák. Je tu stále stejně pošahaný Michal Viktořík, čím dál radostnější epické linky Dana Bárty, který se dávno zbavil pseudointelektuální křeče vyléčeného bigbíťáka, vynikající spletité dechy se nenásilně proplétají s klávesovými riffy, kytara se posunula lehce do pozadí.

Důmyslné texty Oto Klempíře poznáte po pár taktech („bejval jsem hřeb a teď jsem umaštěnej hřeben“). Záliba ve vrstvení co nejbizarnějších slov místy sklouzává k autorově reklamně-textařské profesní deformaci, jindy mezi řádky příjemně překvapí trocha pokory a smutku. Vypalovačka Vývoj hňupa se sebezpytnou, padesátnickou rapovou pasáží patří k vrcholům, podobně vyrábění sportovců (respektive sportovkyň) v písni Nové vize mužů s verši jako „plachtí oštěp za obzor, Špoták Barbor“ či „háže nejlíp ze všech žen, Fibinger Helen“. Konečně originální téma.

Zbytečně působí čtyři legrácky uzavírající album. Jako by tam mermomocí musely být, i když se neurodilo. To radši vypnout včas přehrávač a bavit se nad povedeným bookletem s fiktivními přebaly fiktivních desek (Tuzemský um, Procesy hnědnutí).

Co chybí? Šok. Vytržení, jakým byla třeba nezvykle syrová Dělnická na minulé desce. Tedy nikoli šok z toho, že index vulgarity znatelně a zbytečně stoupl. Pokud vás nicméně refrén „když tě život láká, vyndej svýho ptáka ven“ pohorší, pak jste prostě na špatné adrese. Tahle kapela se od nepaměti pohybuje na hraně. A občas přestřelí.

Přes zmíněné výtky Dlouhohrající děcka nabídnou nadstandard. Dobrá zpráva je už jen to, že nová deska J. A. R. vznikla. Že ta zábavná parta deseti lidí i po dvou dekádách v nezměněné sestavě má chuť dál tvořit. To je z alba cítit. A něco je i na refrénu „nejsme víno lehký stolní, co se dá pít hned“.

J. A. R.: Dlouhohrající děcka Vydavatel: Sony Music, 2011
Hodnocení: 70 %

Autor: Ondřej Fencl
 
Newsletter
Využijte služby
zasílání zpráv do vaší
e-mailové schránky!