Divokej Bill: Nastal čas dospělosti a zodpovědnosti | E15.cz

Divokej Bill: Nastal čas dospělosti a zodpovědnosti

Divokej Bill: Nastal čas dospělosti a zodpovědnosti
Divokej Bill
• 
ZDROJ: Pragokoncert.com

Dušan Kütner

Úvalská kapela Divokej Bill se po roce a půl vrací na tuzemská pódia. Během pauzy složila a nahrála písně na nové album, které vyjde v dubnu, označené lakonicky pouze číslovkou 15 symbolizující letošní půlkulaté výročí existence. A aby se Divokej Bill nevrátil ke starým, ale náročným časům notorického koncertování, odehraje letos v Česku pouhých 15 narozeninových koncertů.

E15.cz: Od poslední desky uplynuly čtyři roky. Byl to záměr?

Roman „Prochajda“ Procházka (RP): Nebyl. Ale nebyl čas, nebylo na to vhodná doba, možná i konstelace hvězd.
Václav „Venda“ Bláha (VB): Deska je v období kapely opravdu velká událost. Chce to proto vše dobře načasovat, ať s nápady či finančně, aby se deska spojila i s koncerty. Obvykle držíme odstup tří let, čtyři roky už byly na hraně a už jsme si říkali, že s tím musíme něco udělat. Čtyři roky jsou maximum, které bychom měli mezi deskami nechávat.

E15.cz: Když jste zmínili finance - jsou vaše desky návratné, nebo na ně spíše doplácíte?

VB: S prodejem muziky to jde obecně z kopce, ale snad na ni vyděláme tolik, aby se nám to vrátilo zpátky. První alba se nám vrátila bohatě, pak nastal čas, kdy se to vrátilo jen tak tak. Uvidíme, jak nyní.

E15.cz: Vnímáte u vašich desek nějaký posun v prodeji přes pevné nosiče a digitální cestou?

RP: Přes digitální cestu se toho zatím nijak extrémně neprodalo, ale to se bavíme o době před čtyřmi lety, kdy jsme vydali zatím poslední album (Mlsná, pozn. red.). Od té doby nastal další posun v internetu a ve společnosti. Což je jeden z důvodů, proč jsme odešli od EMI a jsme nyní se Supraphonem, protože má digitální obchod.
VB: Pro nás je internetový prodej stále novinkou, nemáme s ním příliš zkušeností. Ale nemohli jsme si nevšimnout, že tudy se zřejmě bude budoucnost prodeje hudby ubírat. Takže jsme rádi, že je tady nějaký systém, do kterého můžeme ty své pecky zařadit.
RP: Myslíme tím český systém, protože iTunes jinak používají všechny vydavatelské firmy včetně EMI, Universalu a dalších.

Divokej BillDivokej BillAutor: Pragokoncert.com

E15.cz: Vy jste koncertovali extrémně často, odehráli jste za 13 let tisíc koncertů. Bylo rozhodnutí o nové desce vázané na pocit, že když budete stále takto často koncertovat, tak novou desku prostě nenahrajete?

RP: Určitě. Sešlo se to navíc tak, že jsme měli tisíc koncertů, odehráli poslední, což nám vyšlo krásně na září 2011. Poté jsme si řekli, že si uděláme pauzu v Česku a v období pauzy budeme zkoušet a připravíme novou desku.
VB: Navíc se nám ještě hodilo, že zároveň letos oslavíme patnáctku.

E15.cz: Jsou to všechno nové písně, nebo i nějaké starší, dříve nepoužité?

RP: Je tam například písnička Půjdem dál, kterou jsme použili na soundtrack k filmu Lidice (z roku 2011, pozn. red.). Tady jsme ji namíchali ještě trochu jinak, jsou tam nyní například živé smyčce. Jinak jsou to všechno nové pecky, i když písničky jako Vstávej nebo Koně jsme hráli na koncertech už rok, dva zpátky. Ale většinou jsme zkoušeli, jak to funguje, asi jen na na koncertech na Slovensku.

E15.cz: Je to šestá řadová studiová deska. Je něčím jiná, než předchozí?

RP: Jiná je v základu v tom, že jsme si pozvali jako producenta Pavla Karlíka, a v systému, jak jsme desku dělali. Přinesli jsme písničky do studia už hotové - některé jsme ve studiu samozřejmě dodělávali - a on je slyšel dopředu. Pak se už řešili jen aranže a hodně texty a Pavel Karlík do nich přidával svoje nápady. Jako producent zasáhl hodně.
VB: Více jsme se otevřeli. Dříve jsme k sobě nechtěli nikoho pustit, dělali jsme to vysloveně podle sebe. Nyní, což byla součást celkové změny, jsme to chtěli změnit, více provzdušnit, aby se něco dělo. Nechali jsme jej více zasahovat a je to na tom znát.

E15.cz: Zvukově je to stále tradiční kombinace bigbítu, keltské hudby. To se nějak zásadně nezměnilo…?

VB: To jsme zase moc měnit nechtěli a producent také ne. Bavili jsme se o tom před natáčením i během něj a říkali jsme si: Musíme to trochu změnit, ale jinak to musí být jasný „Bill“. Nebylo záměrem zvuk překopat a nahrát zcela jinak. Chtěli jsme tam nechat to, co mají lidi rádi.

E15.cz: Některé texty mi přijdou zase o něco vážnější. Dříve jste zpívali o nevázanosti či odvázanosti, nyní v jedné písni varujete před hulením. Co se změnilo?

VB: Nějaké stáří přišlo. Ne, že by člověk byl zklamaný, ale mám spíše pocit, že do teď to bylo pořád jakési dětství - a nyní na člověka dopadá tíha z toho stárnutí. Říkám si: Aha, tak teď jsem v produktivním věku a měl bych něco předvést. Je to takové bilancování. Už nejste dítě, které může hodit vše za hlavu, ale dospělý, který má zodpovědnost. Nejkrásnější okamžiky bezstarostnosti už jsou pryč.

RP: Narovinu řečeno je to tak schválně. Vracíme se po 20 měsících na česká pódia, vydáváme desku, máme 15 let výročí, pojedeme k tomu 15 koncertů na velkých pódiích. Kdybychom odjeli 15 koncertů a pak 40 festivalů, tak nám na koncerty nikdo nepřijde.
VB: Také bychom se velice rychle dostali do situace, kvůli které jsme dělali pauzu, že bychom zase jezdili od čerta k ďáblu úplně všude. A stalo se nám, co se stane každé kapele, když hraje podobně často, že když hrajete čtyřikrát kolem Liberce, tak už to není taková zajímavost. A my bychom chtěli, aby to zajímavost byla. Proto se letos soustředíme na naši tour. Také chceme lidem představit celou desku, celá show má proto dvě hodiny, zatímco na festivalech k tomu není čas, tam hrajeme maximálně hodinu.

E15.cz: V zahraničí, hlavně na Slovensku, ale hrát budete?

RP: Těch 15 koncertů se týká Česka, ale pak v červenci a srpnu pojedeme na několik slovenských festivalů. Máme jich asi deset, ale zase – nechceme hrát blízko hranic, tak vše je to trochu dál od hranic.

E15.cz: Absolvovali jste tři šňůry s britskými The Levellers. Další nebude?

RP: Doufáme, že bude. Jsme s nimi neustále ve spojení, dokonce svou poslední desku díky nám natočili v Česku ve studiu Sono, i když ji masterovali v Americe či kde. Věřím, že za rok, za dva s nimi můžeme jet nějaké turné. Stále to není o tom, že ne, že bychom spolu skončili.
VB: Jsou stále nadšení. Jsou tak o deset let starší než my a my na nich krásně pozorujeme, jak budeme za deset let vypadat. Dávají nám i rady do života, musím říct, že je to trochu jako tátové a synové. Neradi bychom toto přátelství přerušovali.
RP: Spolupráce s nimi už není o tom, že jsou to dvě kapely, které se někdy někde díky někomu potkali, ale vzniklo mezi nimi vzájemné přátelství. Takže třeba Mark (Chadwick, kytarista a zpěvák, pozn. red.) napíše SMS zprávu: Narodila se mi holka! Tedy věci, které si normálně s lidmi, pokud nejsou kamarádi, nenapíšete.

E15.cz: Kterou radu od nich jste si zvali k srdci?

VB: Například dobrá škola byla to, jak to mají vymyšlené, jak mají zapojený zvuk, jaký mají systém zkoušek, jak to zvládají technici, když členové kapely hrají na různé mandolíny, banja. Také nás protáhli kluby v Anglii. A to jsme koukali, protože tamní kluby jsou na hraní uzpůsobeny opravdu krásně, nenapadá mě ani jeden v Česku, který je na tom podobně. Kluby v Anglii mají třeba i prádelnu, aby si mohla kapela vyprat, protože je na tour dlouho. Také to bylo turné, kdy jsme hráli každý den, zatímco v Česku je zvykem hrát jen pátek a sobota a pak zase domů. Tam jsme hráli patnáct dní po sobě, takže to byla opravdu tour.

 
Newsletter
Využijte služby
zasílání zpráv do vaší
e-mailové schránky!