Corea dělal radost divákům a nejspíš i sám sobě

Přes čtrnáct set lidí potěšil a nadchnul americký jazzový pianista Chick Corea svým nedělním koncertem v brněnském Bobycentru. Ještě jeden člověk měl ale z koncertu nejspíše neskrývanou radost – a to sám Corea.

 Chick Corea v Brně
11.3.2013 12:03   |  

Legendární pianista přijel do Česka již poněkolikáté, tentokrát ale se zbrusu novou formací The Vigil, v níž se obklopil o dvě generaci mladšími hudebníky. Kapelu tvoří bubeník Marcus Gilmore, na baskytaru hraje Hadrien Feraud, který spolupracuje i s Johnem McLaughlinem. Do skupiny patří i saxofonista Tim Garland a kytarový objev z Los Angeles Charles Altura.

Corea hráč i citlivý posluchač

Sám Corea hovoří o svých mimořádně nadaných spoluhráčích jako o lidech, od nichž se i on může něco naučit. Během koncertu tak nepůsobil jako slavný lídr, který si přivezl další z doprovodných kapel, ale představilo se kompaktní těleso, v němž většinu sólových momentů obstarají právě Coreovi spoluhráči. Corea celý koncert strávil jako zaujatý hráč plynule střídající piano a syntezátor a jako pozorný posluchač, který svým spoluhráčům nechává dostatek prostoru, neustále s nimi komunikuje a jen občas, když se rozjetý stroj lehce zabrzdí či má tendenci se zaseknout, přebere iniciativu a popostrčí zpět do správné linie.

Nejkratší skladba 14 minut

Celý, zhruba stominutový koncert zahájil Corea s The Vigil starší skladbou Hot House, kterou měli na repertoáru i Miles Davis s Dizzym Gillespiem. Většinu koncertu ale tvořily nové skladby z chystaného alba, z nichž mohli návštěvníci brněnského koncertu slyšet hned čtyři. Od první chvíle bylo přitom radostí poslouchat, jak spolu jednotlivé nástroje vedou dialog či trialog, odpovídají si na jednotlivé nápady a pak se sejdou v razantním finále. Málokdy čas plynul tak rychle, jako na nedělním koncertě, a to i přesto, že nejkratší skladba trvala celých 14 minut.

Nejsilnější byli ale The Vigil s Coreou ve chvílích, kdy opravdu připomínali dávnou Coreovu kapelu Return To Forever ze sedmdesátých nebo pozdější Electric Band z 80. let. Tak tomu bylo ve druhé skladbě nedělního koncertu Roy-alty či čtvrtému kousku v pořadí s názvem Planet Chia – no a samozřejmě v závěrečné skladbě Spain. Toto Coreovo opus magnum staré čtyři desítky let sice v novém aranžmá na počátku působilo poněkud roztříštěně, ale končilo ve finále roztleskaným sálem, jenž pětici muzikantů vydatně vypomohli i sborovým popěvkem sami diváci. V té chvíli už člověk dávno zapomněl na to, že stojí v sále obvykle využívaném pro diskotéková laserová show a přestal vnímat i megalomanské neony na stropní konstrukci.

Autor: Dušan Kütner

Komentáře

Čtěte také

Další měsíční rekord. Kartel OPEC dál chrlí na trhy ropu bez limitů

Další měsíční rekord. Kartel OPEC dál chrlí na trhy ropu bez limitů

Těžba ropy v rámci Organizace zemí vyvážejících ropu (OPEC) v srpnu stoupla o 40 tisíc barelů denně a dostala se na rekordních 33,50 milionu barelů denně. Přispěl k tomu nárůst… více

Mobilní web