České blues se vedle toho amerického neztratí

„Český národ býval v minulosti často ujařmen a podobně jako američtí černoši si od svých trablů ulevoval písní,“ píše trefně Jan Nejedlý v jednom z doprovodných textů knihy nazvané …a to je blues aneb Antologie textů blues a o blues, kterou sestavili hudební publicista a dramaturg šumperského festivalu Blues Alive Ondřej Bezr a spisovatel Michal Šanda.

Přímé srovnání myšlenkového světa amerických bluesmanů v překladech Jana Zábrany či Jiřího Valjy s tím, jak si blues vykládali čeští spisovatelé, básníci a textaři, je největším přínosem jinak útlé knihy. Mnohé texty českých autorů by mohly mít jako místo zrození třeba deltu Mississippi (Kainarovo Blues železničního mostu), u jiných je tuzemský původ patrný na první pohled (Špejchar blues Jana I. Wünsche). To vše prolnuto vzpomínkami českých muzikantů Vladimíra Mišíka, Ivana Hlase či Ondřeje Konráda na jejich setkání s blues či třeba na atmosféru legendárního pražského Špejcharu, dnes patřícího mormonské církvi.

Sedm desítek písňových textů pochází z dílny téměř čtyř desítek autorů, kteří blues hráli či se jeho náladou nechali pouze inspirovat, počínaje avantgardou (Voskovec & Werich, E. F. Burian) přes šedesátá léta (Jiří Suchý, Václav Hrabě, Zdeněk Rytíř) až po současnost (hanspaulská scéna, Jan Spálený). Žádná antologie nemůže být úplná, ale přesto v knize pár zástupců chybí. Místo se mohlo najít pro Hospodskou holku Martina Krause, Vlakem na Kolín Zdeňka Vřešťála či Blues pro papírové děfče Karla Kryla.

Blues v Česku bývalo a stále je spíše popelkou ve srovnání s některými dalšími hudebními žánry. Antologie tomu odpovídá – vydaná lokálním nakladatelem, nijak výpravná, v kapesním formátu a pouze s černobílými fotografiemi bluesmanů, kteří v minulosti zamířili právě na Blues Alive do Šumperka. Ale díky alespoň za to.

Ondřej Bezr, Michal Šanda (eds.): … a to je blues

Vydavatel: Nakladatelství Pavel Ševčík – Veduta
Hodnocení: 70 %