Brána Lovecraftovy podivuhodné říše se otevírá podruhé

23.3.2011 8:16 |

Sdílet

Kdo nevlastní dnes již obtížně sehnatelné souborné vydání spisů amerického spisovatele H. P. Lovecrafta, které vyšlo na počátku devadesátých let v nakladatelství Zlatý kůň a za spolupráce České speleologické společnosti, může zatleskat rukama. Vydavatelství Plus se rozhodlo celé autorovo dílo oprášit a vydat v nové grafické podobě s typografií a ilustracemi Františka Štorma.

Šťastný a odvážný počin – i přes příval všemožné brakové a hororové literatury, snažení Stephena Kinga a dalších – září Lovecraftovo jméno na poli kouzelně obskurních příběhů tím nejsvětlejším písmem. Hned vedle jeho vlastního vzoru E. A. Poea.

Především je nutno pochválit nápad Plus řadit Lovecraftovy povídky chronologicky a každou z nich opatřit poznámkou osvětlující okolnosti vzniku díla. První svazek nazvaný Hrobka, zahrnuje povídky a vize z let 1917 až 1920. Následovat by měly další tři svazky, které autorovu tvorbu uzavřou rokem 1935.

Překladatelsky měl Plus poněkud ulehčenou pozici. Vycházel z průkopnického počinu Zlatého koně, překlady byly pro aktuální vydání nově přehlédnuty. I tak se však nevyhne drobné výtce Lovecraftových obdivovatelů, že převody do češtiny ne zcela postihují autorovu pseudoarchaickou angličtinu, která je skutečným jazykovým oříškem. Čest výjimkám, třeba Michaele Ponocné, jejíž překlad Obrázku v domě se s tímto úskalím vypořádal více než zdatně.

Rovněž Štormovy ilustrace, byť samy o sobě dostatečně temné a melancholické, mohou někomu v porovnání s obrázky Blanky Dvořákové (ilustrovala výbor autorových povídek u Dokořán) připadat málo makabrózní a vyšinuté.

To jsou však dvě drobnosti, které nemohou přebít neopakovatelnou atmosféru Lovecraftových textů, které již v raném období dokážou sugestivně navodit znepokojující pocit, že za hranicemi spánku, snění nebo vesmíru na člověka číhají nestvůrné bytosti. Dávní bohové, nepříliš přátelští, kteří se jednou vrátí. Hrobka jim k tomu dělá zdařilé entrée.