Bombastický Pacifik zaspal poslední vývoj seriálového trhu

15.3.2010 9:11 |

Sdílet

Na televizní obrazovky téměř po celém světě dnes večer vtrhne Pacifik, nejnákladnější a svým způsobem nejambicióznější televizní dílo všech dob. Desetidílná minisérie producentů Toma Hankse a Stevena Spielberga navazuje na úspěšné Bratrstvo neohrožených.

Rozpočet se zdvojnásobil a dosáhl neuvěřitelných dvou set milionů dolarů, diváci se přenesou z válečné Evropy na různá bojiště v Tichém oceánu a budou sledovat bitvy o Guadalcanal či Iwo Jimu. Marketingově to funguje dokonale, problémem však je, že Pacifik se svým téměř deset let starým předchůdcem prohrává daleko víc než japonská vojska s nabušenými Amíky. A zdaleka ne pouze proto, že zatímco Bratrstvo neohrožených nabízelo skutečný příběh, Pacifik je čirou fikcí.

Pacifik se snaží být standardním válečným velkofilmem typu Zachraňte vojína Ryana. Nabídne směs realistických scén, krutých bitev, velkých emocí, patosu a hrdinství. Směs u publika žádaná, zároveň velmi obtížná, protože namíchat všechny ingredience ve správném poměru není vůbec lehké a přehnání to s jednou na úkor jiné bývá smrtící. To se přesně stalo Pacifiku. Od prvních momentů se snaží až příliš vypočítavě útočit na divákovy emoce, propojuje jej s hlavními postavami, nicméně neustále v tom selhává. U Bratrstva si divák budoval vztah k jednotlivým členům Easy Company postupně, o to však silněji. Smrt každého z vojáků zraňovala, neustálé ohrožení životů všech skvěle brnkalo na divákovy napnuté nervy. V Pacifiku to nefunguje.

Ještě větší problém je dramaturgické nezvládnutí propojení osobnostních a historických rovin. Když například v prvních dvou epizodách dojde k bitvě, divák sice fascinovaně sleduje obstojně natočená válečná jatka, ale už mu moc nedochází, co skutečně vidí. V Bratrstvu neohrožených je každá bitva motivovaná, vysvětlená a díky tomu divák opět může prožít mnoho znepokojivých chvil. Po technické stránce lze Pacifiku těžko něco vytýkat, snad až na stereotypní hudbu. Vysoký rozpočet se projevuje ve velkorysé výpravě i počtu komparzistů, Pacifik lze vnímat spíše jako film než televizní seriál. Naneštěstí však ne film nadprůměrný, jak tomu je u Bratrstva neohrožených či Zachraňte vojína Ryana, ale film dnes již spíše obyčejný.

Příliš totiž sází na realistické vyznění. To však dnes již nemůže příliš nabídnout a nejlepším válečným filmům se ani nepřibližuje. Realistickou válečnou řež navíc dnes nabízejí počítačové hry, které divákovi umožňují skutečně se stát aktivním členem vojenské jednotky. To skutečně zajímavé v dnešním válečném filmu se odehrává na poli filozofujícího filmu (skvělá Tenká červená linie) či psychologizujícího filmu (Smrt čeká všude, Tobruk). Pacifik několik let zaspal.