Bílá stuha: mistrovské dílo světové kinematografie

Netřeba se tedy divit, že za něj sklízí mnoho cen a po Zlaté palmě v Cannes a titulu evropský film roku patří k hlavním kandidátům na Oskara pro nejlepší neanglicky mluvený snímek.

Bílá stuha nenabízí tradiční příběh, jak jej většinou vnímáme, ale je pojata jako kronika jednoho německého městečka v letech 1913 a 1914 do vypuknutí války. Na samém počátku vypravěč divákovi sdělí, že některé události možná neproběhly tak, jak je popisuje. Nicméně právě ony pomáhají pochopit, co se v této zemi později stalo. Na území města se začnou dít podivné události – doktor se zraní, když jeho kůň zakopne o „neexistující“ drát, někdo zbije postiženého chlapce, začne hořet stodola. Obyvatelé se začnou bouřit a obviňovat všechny možné pachatele. Do toho Haneke nahlíží do obyčejného života místních rodin. Vykresluje velmi přísnou až puritánskou výchovu, pruderní, ale zároveň pokrytecké chování většiny populace městečka a zpočátku těžko pochopitelné divné chování dětí.

Jak bývá u Hanekeho zvykem, nic se neříká doslovně, divák si musí jednotlivé střípky skládat postupně jako kamínky v mozaice. Propracovaná struktura jeho díla však pokaždé vyvolá nepříjemný pocit zlověstnosti. I v Bílé stuze se jednotlivé scény postupně slévají v obraz odporné společnosti, kde rodiče dětem neumějí vyjádřit lásku, a z dětí se tak stávají emocionálně retardované zrůdy. Haneke však jde dál – původní podtitul snímku zní Historie německého dětství, čímž režisér obžalovává celé předválečné Německo. Pointou snímku tak vlastně ani není nic v něm explicitně zmíněného, jako spíše právě válka, do níž se Německo zapojilo.

V jistém kontrastu odporným výjevům stojí formální dokonalost a krása Bílé stuhy. Přesně komponované záběry, úžasná černobílá kamera, přesně zvolené tempo, to snímku dodává rozměr velikosti nejen intelektuální, která u Hanekeho vždy převažovala, ale i filmové a emocionální.

Bílá stuha

drama, Rakousko / Německo / Francie / Itálie, 144 minut
Režie: Michael Haneke
Hrají: Ulrich Tukur, Susanne Lotharová, Christian Friedel
Premiéra: 14. ledna
Hodnocení: 100 %