Architektura začíná u jídelního stolu

27.12.2010 8:00   |  
Sdílet

Vystavovat architekturu v galerii je těžké. Obrovské hmoty staveb se musí v galerijním prostoru zmenšit do podoby nákresů, modelů a fotografií. Galerie Jaroslava Fragnera, která se na architekturu specializuje, se alespoň pokouší dostat do síně nějaký detail, někdy i značných rozměrů. Vtipným řešením problému u předešlé výstavy kanceláře Aulík Fišer architekti bylo ozvláštnění prostoru jedním obřím segmentem zvukově-světelné krytiny fasády z jejich kancelářské budovy E BB Centrum.

Dominantou současné výstavy manželů Machoninových 60´/ 70´, která se připravovala dva roky, jsou židle a křesla. Ty si vystavovatelé vypůjčili z těch několika málo – ale jakých! – realizací, které byly této dvojici dopřány.

Má to svou logiku – Věra a Vladimír Machoninovi byli známi tím, že vnímali práci architekta komplexně, od pláště až po nejmenší detaily interiéru. Vycházeli ostatně z přístupu pokrokových šedesátých let minulého století, podle kterého musí exteriér a interiér budovy tvořit jednotu. A tak navrhovali nejen židle, ale třeba i hotelové ubrusy a sklo.

Nejznámější budovou z jejich dílny je obchodní dům Kotva v Praze. Dále pražský Dům bytové kultury, karlovarský hotel Thermal a nakonec budova české ambasády v Berlíně. Co stavba, to skulpturální a technologický skvost. Dlužno dodat, že – snad s výjimkou Kotvy – byly jejich kvality doceněny až mnohem později. V osmdesátých letech působil brutalismus, strohé, temné fasády, pohledový beton a těžko čitelný tvar budov spíše znejisťujícím dojmem. V pohledu zpět vidíme, že tyto budovy skutečně mají hodnoty až sochařské a byly okny do budoucnosti, a to i přes koketerii se socialistickým folklorním lyrismem v použití masivního dřeva v interiérech DBK.

Dům bytové kultury v Praze.
Budova má všechny typické
znaky staveb manželů
Machoninových – temnou
fasádu, beton a těžko čitelný
tvar. Jen v interiéru si stavitelé
zakoketovali se socialistickým
folklorním lyrismem. zvětšit Dům bytové kultury v Praze.
Budova má všechny typické
znaky staveb manželů
Machoninových – temnou
fasádu, beton a těžko čitelný
tvar. Jen v interiéru si stavitelé
zakoketovali se socialistickým
folklorním lyrismem. Dům bytové kultury v Praze. Budova má všechny typické znaky staveb manželů Machoninových – temnou fasádu, beton a těžko čitelný tvar. Jen v interiéru si stavitelé zakoketovali se socialistickým folklorním lyrismem. Autor: archiv, zavřít

Machoninovi sice neuspěli v řadě veřejných soutěží, nicméně to, co postavili, stále stojí a slouží. Bitevní pole se dnes klene nad necitlivým zacházením s interiéry, což je případ především Thermalu.

Podrobnější seznámení s dílem v doprovodném katalogu také vyvrací představu odříznutosti české socialistické architektury od světa. Machoninovi nepatřili k prominentům, naopak, a přesto si uměli zařídit exkurze po skvostech evropské architektury a něco z načerpané inspirace zde realizovat. S touto světovostí pak roztomile kontrastují štětky na vymývání lahví, které ve vystavených archivních modelech představují stromy.

Autor je spolupracovníkem redakce

Věra a Vladimír Machoninovi: 60´/ 70´

Galerie Jaroslava Fragnera, Praha 1,
22. 12. 2010 – 30. 1. 2011
Kurátoři: Pavel Směták a Klára Pučerová
Hodnocení: 80 %

Autor článku: Ivan Adamovič

Čtěte také

Otevření berlínského letiště se zpozdí téměř o rok

Otevření berlínského letiště se zpozdí téměř o rok Fotogalerie

Nové berlínské letiště zahájí provoz nejdříve na počátku příštího roku. Napsal to dnes deník Bild s odvoláním na vyjádření úřadu, který na stavbu obřího projektu za 2,5 miliardy… více

Komentáře

Další weby mladé fronty