Architektura viděná umělci panelákové generace

8.9.2010 9:40 |

Sdílet

Budova Národní technické knihovny je uměleckým dílem sama o sobě. Zároveň hostí i výraznou Galerii NTK. Aktuální výstava Stíny minulých utopií je vizuálním blogem generace, pro niž je panelový dům neodmyslitelnou součástí dětství. Paneláky se staly fenoménem, proti němuž se lze mnohotvárně vymezovat. Zároveň jsou ironickou slepou uličkou kdysi smělých představ o výhodách kolektivního bydlení.

Nejsilnějším objektem výstavy je videoinstalace Davida Možného Rahova. Možný na sebe upozornil klipem pro kapelu Naše věc, na němž rozpohyboval interiéry naskenované z rumunských designových magazínů. V novém projektu podobným způsobem rozhýbal fasády bukurešťského sídliště. Výsledkem je naprosto podmanivé video doplněné uhrančivou, ponurou zvukovou stopáží.

Fascinaci znásobením prvků sídliště nezapře Jakub Geltner, student Školy nových médií AVU. Dovádí ji ad absurdum 3D vizualizacemi jakýchsi superpaneláků, které nabývají podoby všezahrnujícího univerza. Na výstavě tohoto typu nemůže chybět ani Tomáš Džadoň, který se loni se svým projektem dekonstruovaného panelákového bytu dostal do finále Ceny Jindřicha Chalupeckého. Oproti jeho předchozím dílům však zde vystavené fragmenty cyklu Nová tradícia působí spíše jako hříčky. Džadoň s nadsázkou nabízí moderní uplatnění tradiční lidové architektury a končí u roubenky pojaté jako karavan.

Méně přesvědčivé jsou fotografie Jana Pfeiffera a Janka Rouse, v nichž sami umělci figurují jako symboličtí pokořitelé pompézních budov z různých období, avšak ve výsledku stále působí jako David dosud marně útočící na Goliáše. Rovněž parafráze Warholova monotónního snímání Empire State Building v podání tří českých autorů nahrazená špicí hotelu Internacional je spíše prvoplánovým vtípkem.

Galerie NTK zažila i výbojnější výstavy, ale stále si drží solidní úroveň. Stíny budoucích utopií lze také doporučit jako protiváhu či český doplněk k retrofuturistickým vizím expozice Budoucnost budoucnosti v galerii DOX.