Starosvětská romantika v číčovických Polích

1.9.2011 14:22   |  

Jsme venkovská restaurace a nestydíme se za to. Naopak, jsme na to hrdí, hlásají majitelé Penzionu a restaurace V Polích a odhalují tak svůj hlavní hendikep. A současně hlavní přednost. Do podobné restaurace nemůžete zabloudit, nelze ji náhodně potkat při procházce městem.

Musíte sem cílevědomě přijet, musíte k tomu mít důvod. A ono to funguje. Pokud do „Polí“ v Malých Číčovicích jednou přijedete, garantuji vám, že se sem budete vracet.

Taková francouzská chalupa

Romantický podnik ztracený kdesi v Malých Číčovicích (i když je to jen pět minut od hranice Prahy) má takové kouzlo, že sem hosté jezdí téměř „masově“. O víkendu zde bývá pravidelně plno, a to na oběd i večeře, takže se rezervace dělají už v polovině týdne. Výborná vizitka, stejně jako to, že se restaurace V Polích dostala v posledním roce na čelná místa většiny gurmánských žebříčků (V Maurerovi byla šestá, hned za Punčochářovým Le Terroir). A nebylo to náhodou. Zdejší atmosféra je opravdu pohádková a kuchyně jakbysmet. Přesně takhle vypadají venkovské rodinné hospůdky ve Francii, které nám v Česku stále tolik chybí. A protože součástí restaurace je i penzion, řada Pražanů (co nemají chatu nebo chalupu), sem jezdí na romantické víkendy. Užít si trochu klidu, načerpat síly a dobře se najíst. Vyhlášené jsou hlavně podzimní termíny, kdy se zde konají husí či zvěřinové hody.

Pochoutky na tabuli

V Polích můžete sedět na terase nebo ve dvou místnostech, z nichž jedné vévodí krb, jenž se zapaluje v chladných dnech, hlavně na podzim a v zimě. Jídlo je napsané na velké černé „školní“ tabuli křídou, což je sice efektní, ale trochu nepraktické. Nicméně pokud vám malá písmenka splývají, obsluha vše ochotně a dopodrobna vysvětlí. Po luštění písmenek přichází druhý problém. Mají tu tolik dobrot, že si člověk téměř nemůže vybrat. Vyhlášené je třeba pečené husí stehno či líčka vařená v červeném víně. A také místní tatarák. A pak samozřejmě zvěřina. Dlouhé přemítání. Nakonec jsme se rozhodli vyzkoušet zapečený kozí sýr s brusinkami, medem a ořechy (každý kousek sýra byl s jinou „příchutí“) a byla to povedené volba. Lahodná, lehká chuťovka, která příjemně odstartovala krásný kulinární zážitek.



Bedlový guláš

Poté přišla na řadu dvě houbová jídla, jež byla zařazena do mimořádné nabídky. Jedním z nich byla klasika v podobě smaženého hřibu. Snad bych jen tuto sezonní delikatesu podával s trochou aioli. Naprostým překvapením však byl výtečný bedlový guláš (doplněný o masáky). Byl famózní. Žádné maso, jen houby, krásně zemité chuťové tóny, hutné a lahodné. Guláš se podával buď s knedlíkem, nebo s chlebem, v tomto případě byl servírován v krásném malém kotlíku (jinak zde jídlo podávají na starosvětském porcelánu skoupeném po všech možných bazarech, takže je každý kus jiný). Bedlový guláš oslnil a hosté se jím doslova ládovali. Deset litrů připravených na víkend zmizelo už během sobotního oběda a muselo se přidělávat dalších dvacet litrů.

Bažantí kostičky

Možná ještě o trochu víc jsem si pochutnal na obou jídlech ze zvěřiny. Jelení steak se šípkovou omáčkou byl měkký a křehký s výraznou chutí zvěřiny, zatímco bažant na portském víně byl mírně pikantní, měkoučký a lahodný, snad jen trochu drobných úlomků kostiček v jídle by někomu mohlo vadit, ale zřejmě to byl poslední kousek, neboť vzápětí byl na tabuli přeškrtnut. A protože chvály už bylo více než dost, postačí místo závěrečného ortelu jediná věta: Zajeďte se do Polí podívat, nebudete litovat.



Autor je publicista

Autor: Libor Budinský

Komentáře

Čtěte také

Britské regiony žádají záruky, že vláda uhradí ztracené dotace EU

Britské regiony žádají záruky, že vláda uhradí ztracené dotace EU

Britské regiony, které čerpají finanční podporu z fondů Evropské unie, žádají vládní záruky kompenzace ztracených dotací. Očekávají, že nepřijdou-li dohodnuté peníze z Bruselu,… více

Komerční prezentace
Mobilní web