Severní Thajsko: život v kuličce opia

Má na sobě dres Wayna Rooneyho, přesto mu všichni od začátku říkáme Beckham. Anglicky mluví celkem obstojně a připadá mi legrační, když každou chvíli něco komentuje slovy: „Oh, my Buddha!“

Po třech hodinách jízdy džíp najednou zastavuje, silnice končí – už musíme po svých. Šněrujeme obuv, bereme napěchované batohy a vyrážíme do džungle.

Pojď hrát „football“

Zhruba po čtyřech hodinách cesty thajským pralesem vidíme pole a na něm několik lidí, kteří sklízejí horskou rýži. Oproti rýži seté nemá tato tak vysoké nároky na půdu a vláhu, poskytuje ovšem nižší výnosy. Pole a rolníci jsou signálem, že se blížíme k domorodé vesnici.

Mezi primitivními chýšemi postavenými na dřevěných pilířích se proplétají špinavé děti, které si hrají na prašné zemi společně s desítkami černých prasátek. Menší děti lační po foťácích – dychtí po tom, abychom jim co nejrychleji ukázali výsledný obrázek. Starší mají jinou oblíbenou hračku – roztrhaný a zaprášený fotbalový míč. „Football… football…,“ křičí a my se nenecháme dlouho přemlouvat. Jejich jediné anglické slovo!

Hřiště je prašný plácek ležící hned za posledním domem vesnice; brány jsou stlučené ze dřeva a postranní čáry namalované bosýma nohama. Až do západu slunce se zoufale snažíme být dětem rovnocennými partnery, ale marně – každá třetí střela vyslaná na mě jakožto gólmana evropského týmu končí v brance.

Kondom na dva prsty

V horách severního Thajska – více než sto kilometrů severně od města Chiang Mai a téměř na hranicích s Barmou – žije na území velkém asi jako Česko zhruba půl milionu příslušníků několika horských kmenů. Tito původně kočovní lidé sem přišli z Tibetu, Číny a Barmy. V Thajsku prakticky nemají nárok na občanství a obyčejně ani na půdu, na které se usadili. Neznají elektřinu ani televizi a jen pár jich mluví thajsky.

Rodiny mají obvykle spoustu dětí – možná by jich ani tolik mít nechtěli, ale co mají dělat, když se každý večer chtějí milovat? Sex – zábava chudých. Thajští aktivisté jim nosí pilulky a kondomy, ale jak vysvětluje průvodce Beckham, není s nimi jednoduché pořízení: „Pilulky zapomínají a kondomy? Představte si, že aktivisté přijdou do vesnice a podaří se jim uspořádat přednášku. Vytáhnou kondomy, navléknou si je na dva prsty a říkají: Tohle musí udělat muž, až se bude chtít milovat s manželkou. Všichni přikyvují, jako že to chápou. Ale když aktivisté přijdou po pár měsících znovu, půlka žen je opět těhotná. Jak to? Muži si přece navlékali kondomy přesně tak, jak jim to ukazovali – na dva prsty.“

zvětšit Bez TV. Sem civilizace nedorazila Autor: Jana Benešovská, zavřít

Jak chutná opium?

Lidé horských kmenů se příliš nestarají o okolní svět. Zajímá je tajemná říše duchů, kterých se velmi bojí, a především pěstování opia. Dlouho žili v horách stranou pozornosti, ale právě opium a posléze i turisté jim jejich anonymitu sebrali.

Přestože thajská vláda se snažila pěstování opia vymýtit a naučit příslušníky horským kmenů pěstovat legitimnější tržní plodiny, problém stále není vyřešen a opiu se v horách daří. Odolat mu nedokážou nejen tacítil mější lidé, ale ani turisté – a my pochopitelně nejsme výjimkou.

V dřevěném domečku uléháme na prastarou deku vedle Thajce, který nad svíčkou žhaví otvor dýmky a v něm žlutohnědou kuličku. Pak už stačí jen potáhnout a dvakrát nebo třikrát za sebou vdechnout nasládlý kouř. S napětím čekáme, co se bude dít po ochutnávce, ale žádná reakce nepřichází. Beckham nám vysvětluje, že se to prý dalo čekat – aby člověk účinek opia, musel by dýmku kouřit opakovaně. Na to není dostatek času. A možná ani odvahy?

Těžko říci, do jaké míry za to může opium, ale celou noc pak všichni klidně spíme – uprostřed džungle, na tvrdé podlaze dřevěného domku.

Treking na severu Thajska

Pod vedením zkušeného průvodce ho nabízí více než dvě stě agentur v severothajském městě Chiang Mai. Třídenní dobrodružství stojí zhruba 1500 korun, ale vyrazit do džungle se dá i na jeden den nebo dvacet dní – záleží na možnostech každého. V ceně je jídlo, které vám připravuje průvodce. Balená pitná voda je k dispozici ve vesnici, někde si můžete koupit i Coca-Colu chlazenou v nedaleké řece nebo vodopádu. Někteří lidé se vydávají na trek i na vlastní pěst, ale turistická policie v Thajsku to nedoporučuje. Všechna území nejsou dobře zmapována a zkušený průvodce zná tradice i obyčeje horských kmenů.

Autorka je publicistka
Chiang Mai