Reportáž z Kambodži: ztracená perla Asie dodnes bojuje s dopady genocidy a agrárního komunismu | E15.cz

Reportáž z Kambodži: ztracená perla Asie dodnes bojuje s dopady genocidy a agrárního komunismu

11. června 2017 • 19:17

“Shnilé musí pryč,” hlásal v sedmdesátých letech kambodžský diktátor Pol Pot. Před více než čtyřiceti lety spustil v zemi radikální čistku obyvatel, při které jich byla téměř celá čtvrtina vyvražděna. Učitelé, studenti, mniši, herci, lidé s brýlemi či ti, kdo znali kohokoli ze zahraničí. Ideál komunistického kambodžského státu byli nevzdělaní rolníci, kteří nepotřebují spát ani jíst. Dodnes země trpí velkým nedostatkem doktorů, kvalitních učitelů či mechaniků a velká část obyvatel pracuje v šedé ekonomice.

“Naoko svobodná země je pro nás vězením,” svěřil se 23letý Narith Sang, pracovník hostelu, jehož největším snem je podívat se za hranice Kambodži. “Nemůžeme se svobodně projevovat, je obrovský problém najít práci, která nás uživí, a lidé nejsou dostatečně vzdělaní, aby si uvědomovali nutnost posílat své děti do školy,” shrnul několik z mnoha velkých aktuálních problémů.

Navzdory nim si však kambodžská ekonomika za poslední desetiletí výrazně polepšila a je jednou z nejrychleji rostoucích ekonomik v Asii. Stojí zejména na textilním průmyslu, turismu a zemědělství.

Legislativní slabiny však stále brání vzniku dynamičtějšího soukromého sektoru, slabá majetková práva a všudypřítomná korupce nadále omezují hospodářskou svobodu. “Spousta lidí má dvě tři práce, aby uživili rodinu,” říká Narith a pokračuje: “Země se stále vzpamatovává z následků tvrdého režimu a genocidy probíhající mezi lety 1975 –1979 a předchozího bombardování letectvem USA v rámci válečného konfliktu ve Vietnamu.”

Kubánci vytvořili první sdružení drobných podnikatelů, testují ochotu vlády

Kamobdžská tragédie začala 17. dubna 1975, kdy byla všechna města během několika hodin násilně evakuována a jejich obyvatelé vyhnáni do vesnických gulagů a polí. Tento den se dostali k moci Rudí Khmérové a pod vedením Pol Pota začali realizovat utopickou ideu agrárního komunismu.

Zavřeli školy, hranice, spálili peníze, zakázali jakoukoli formu vzdělávání, média, knihy, léky či dokonce používání slova spánek. Od té chvíle bylo dovoleno pouze odpočívat. Rok 1975 byl označen jako rok nula. Rok, kdy z Kambodži vznikl nový stát pojmenovaný Demokratická Kampučia.

Před 25 lety vyhlásili Srbové v Bosně a Hercegovině vlastní stát

Rodiny byly rozděleny, manželé se mohli vidět pouze jednou měsíčně a spousta městských dětí byla umístěna do igelitových tašek a ponechána svému osudu. Lidé byli nuceni tvrdě pracovat na polích, přičemž najíst dostávali jednou za dva dny. Pracovní den začínal ve 3 hodiny ráno a končil ve 23 hodin večer. Umírali na nemoci, podvyživení a vyčerpání.

Z jedné ze středních škol v hlavním městě Phnom Penh vzniklo vězení, neboli vyslýchací centrum, označené S-21 (Security Prison 21), v němž bylo nelidskými praktikami umučeno odhadem mezi 17 až 20 tisíci žen, mužů a dětí. Přežilo pouhých osm jedinců. Obdobných zařízení fungovalo v Kambodži během vlády Rudých Khmérů nejméně sto padesát. Do vězení byli umisťováni například ti, kteří ovládali cizí jazyk, absolvovali školu, nosili brýle nebo projevovali jakoukoli neloajalitu vůči vůdci.

Ráj roušek a plastických operací. Šest důvodů, proč navštívit Taiwan

Touha Rudých Khmérů přeměnit Kambodžany na rolníky a otroky na polích byla prostá – rolníci byli vnímáni jako nevzdělaní, tvrdě pracující a nemající tendenci vykořisťovat ostatní. Tito “staří lidé” se stali ideálem nového státu. Všichni obyvatelé měst byli označeni za “nové lidi” a do jednoho považování za zdroj kapitalistického zla, nehledě na to, jaké měli povolání. Automaticky nestli status nepřátel Kampučie.

V roce 1979 Kambodžu od Rudých Khmérů osvobodila vietnamská invaze. Obyvatelé dále ve velkém vymírali hlady a na nemoci, neměli žádné léky, jídlo ani vodu. V celé Kambodži přežilo jen čtyřicet osm lékařů. Pomoc od okolních států byla minimální a velmi obtížná – kambodžská vláda totiž diplomaticky neexistovala. Pol Pot by odsouzen k doživotnímu domácímu vězení, v němž roku 1998 zemřel.

Autorka je zvláštní zpravodajkou E15 z jihovýchodní Asie

Vietnamská tržnice Sapa v Praze chátrá čím dál víc. Prohlédněte si rozsáhlou fotogalerii

 

Autor: Michaela Trnková
 
>
Newsletter
Využijte služby
zasílání zpráv do vaší
e-mailové schránky!