Pestré zážitky na okraji Sahary

Fotogalerie Když se řekne Sahara, většina z nás si vybaví nekonečnou a nehostinnou poušť, jednolitou masu písku, v níž není nic zajímavého. Opak je pravdou, zvlášť na jihu Tuniska. Na ploše velké jako jeden z českých krajů najdete neuvěřitelné množství zážitků. Představíme vám pět nejzajímavějších míst, které v žádném případě nesmíte minout.

Tunisko Dalších 5 fotografií v galerii
3.8.2012 11:33   |  

Tajemné ksary

Unikátní památkou tuniské Sahary jsou „pouštní hrady“ ksary, podivně opevněná sídla se stovkami domků a místností, v nichž nastálo bydlela část kočujícího kmene a hlavně se zde skladovaly všechny důležité suroviny od olivového oleje přes obilí a datle až po připravený kuskus, který se většinou vyráběl na rok dopředu.

Nejvíce ksarů najdete v okolí města Tataouine – některé stojí jen na malých návrších, zatímco jiné jsou postaveny na špičkách strmých kopců a připomínají jakási nedostupná orlí hnízda. Jedním z nejkrásnějších ksarů je Chenini, spousta turistů jezdí také do slavného ksaru Hedada, který posloužil americkým filmařům jako model pro bizarní domy obyvatel dalekých planet ve Hvězdných válkách. Bohužel stejně jako v případě troglodytních domů jsou všechny velkolepé ksary již opuštěné a nepoužívané.

Brána do pouště

Městečko Douz se rozkládá nedaleko nejkrásnější části tuniské Sahary v podobě úchvatných písečných dun, které jsou jedním z největších přírodních klenotů celé země. Vydejte se na procházku do tichého zlatavého království, v němž vládne nejen ostré slunce, ale i neustávající vítr, kvůli němuž máte za chvíli pusu, oči i vlasy plné jemného písku. Ale na to si zvyknete. A čím delší dobu strávíte v poušti, tím více ji budete milovat.

Hodinová projížďka na velbloudech, při které ujedete jen pár set metrů a navíc jste stále pronásledováni prodavači vychlazených nápojů, k poznání Sahary rozhodně nestačí, byť tuto ochutnávku využívá 99 procent návštěvníků Douz.

Mnohem lepší je vyjet do pouště alespoň na dva dny, přespat pod širým nebem a podívat se, jak Berbeři pečou chleba v písku. Je to jednoduché – stačí položit chlebovou placku na zem, zasypat ji slabou vrstvou písku a pak na ní rozdělat oheň. Za chvilku se oheň shrábne stranou, placka se otočí a oheň zase přihrne. Konečný výsledek je úžasný, jen vám nesmí vadit, že vám s každým soustem mezi zuby skřípou zrnka písku.

Horské oázy

Vypadá to jako malý zázrak. Uprostřed nehostinných hor majestátního Atlasu leží několik míst, v nichž po staletí pulzuje život. Najdete tu nádherné palmové háje, ve kterých se pěstují nejen sladké, zlatě průsvitné datle, ale také spousta zeleniny či ovoce, a na okrajích těchto kouzelných zahrad stojí starobylé vesničky, které poskytovaly útočiště všem poutníkům a karavanám.

Kde se horské oázy vzaly? Zázrak má jednu jedinou příčinu: vydatný pramen, který tryská z hor. Po pár set metrech sice blahodárná voda zmizí ve vyprahlé poušti, ale do té doby dá život malé „botanické“ zahradě, kterou v království písku vykouzlili obyvatelé Sahary. Nejkrásnější horskou oázou je zřejmě Chebika, kde voda vytváří kaskádu obklopenou palmovým hájem. Za návštěvu však stojí i Midas nad vysokým kaňonem, v němž se mimo jiné točila závěrečná scéna ze slavného filmu Anglický pacient.

Město troglodytů

V tajemné Matmatě se dochoval jeden z nejbizarnějších stylů bydlení, takzvané troglodytní obydlí. Místní obyvatelé totiž už před tisícem let budovali své příbytky velmi zvláštním a značně netradičním způsobem. Nejprve vykopali tunel do nitra kopce, kde pak vytěžili měkký kámen, a tak vyhrabali uprostřed kopce „kráter“ – tedy jakýsi dvorek, z něhož pak vedly dveře do řady pokojů vykopaných ve skále.


Čtěte také:

Docela jiný Londýn: nejlepší curry, Marxův hrob i městské rybníky

Yucatan nabízí dávnou civilizaci i divy přírody

Ahoj, proč jsi přijel do Íránu?


Důvod byl jednak bezpečnostní, neboť takové příbytky nebylo možné vidět, a také teplotní – v zimě tu bylo teplo, zatímco v horkém saharském létě poskytovalo skalní bydlení příjemný chládek a stín. Dnes už je většina troglodytních domů rozpadlá a původnímu účelu slouží snad tucet posledních obydlí, jejichž „provoz“ z velké části dotují turisté svými finančními dary. Ale místní tvrdí, že během několika let tato zvláštní atrakce skončí v propadlišti dějin a poslední obyvatelé troglodytních domů se přestěhují do měst.

Solné jezero

Solné jezero Chott el-Jerid je vlastně obrovská proláklina, která pochází z bývalého, dnes již vysušeného, moře. Jen po prudkých deštích se na chvíli, třeba jen na pár dní, opět zaplní vodou, ale vzápětí znovu vyschne a na jejím dně zůstanou pouze třpytivé krystaly soli, které s pomocí žhavého slunce vytvářejí na obzoru tajemné siluety měst či karavan. Ano, to je onen slavný fenomén fata morgany, kvůli kterému řada poutníků sešla z pravé cesty a začala se hnát za přeludem, který je nakonec dovedl ke smrti hladem a žízní.

Ale dnes už tu karavany neputují, naopak na solném jezeře se jezdí závody plachetnic na kolečkách, těží se tu sůl a také přes jezero vede dlouhá a rovná silnice. A dokonce uprostřed jezera stojí „café“ s občerstvením a s několika stánky, v nichž prodávají hlavně slavné písečné růže – třpytivé minerály, tvarem a strukturou připomínající naše oblíbené květiny.


Co vyzkoušet?

Unikátním zážitkem je přelet nad pouští či nad jezerem Chott el-Jerid v ultralehkém letounu, při kterém si ještě více uvědomíte majestátnost Sahary, neboť z výšky má nekonečná poušť úplně jinou perspektivu.

Co ochutnat?

Jednoznačně kuskus – a to nikoli jako kuskus přílohu, což jsou vlastně zrnka krupice obalená v mouce, ale královský kuskus, sváteční hlavní jídlo podávané v obrovském hrnci, kde je vedle kuskusu spousta vařené zeleniny, zrnka římského hrachu, vařená vejce, pikantní omáčka a také čtyři druhy masa – hovězí, jehněčí, kuřecí a ještě k tomu slavné jehněčí klobásky. Nádherně to vypadá a skvěle chutná.

Co si přivézt domů?

Vozí se barevná berberská keramika, výrobky z velbloudí kůže či berberské šperky. A také sušená máta na čaj, výtečný olivový olej, pálivá omáčka harissa a mnoho dalších věcí. Ale nejlepším dárkem i vzpomínkou na Tunisko jsou sladce mámivé datle. Ty nejlepší koupíte v Tozeuru. Jmenují se deglet nour – tedy datle světla. Podle kvality stojí od 50 do 100 korun za kilogram.

Autor článku: Libor Budinský

Komentáře

Čtěte také

Od ledna mění sazebník jen KB, konkurence upravila ceníky již letos

Od ledna mění sazebník jen KB, konkurence upravila ceníky již letos

Z největších tuzemských bank výrazněji změní od začátku příštího roku své sazebníky pouze Komerční banka. Ta ruší celkem sedm poplatků, naopak o pět korun zvyšuje cenu za poštou… více

Komerční prezentace

Další weby mladé fronty

Mobilní web