Pestré zážitky na okraji Sahary

Fotogalerie Když se řekne Sahara, většina z nás si vybaví nekonečnou a nehostinnou poušť, jednolitou masu písku, v níž není nic zajímavého. Opak je pravdou, zvlášť na jihu Tuniska. Na ploše velké jako jeden z českých krajů najdete neuvěřitelné množství zážitků. Představíme vám pět nejzajímavějších míst, které v žádném případě nesmíte minout.

Tunisko Dalších 5 fotografií v galerii
3.8.2012 11:33   |  

Tajemné ksary

Unikátní památkou tuniské Sahary jsou „pouštní hrady“ ksary, podivně opevněná sídla se stovkami domků a místností, v nichž nastálo bydlela část kočujícího kmene a hlavně se zde skladovaly všechny důležité suroviny od olivového oleje přes obilí a datle až po připravený kuskus, který se většinou vyráběl na rok dopředu.

Nejvíce ksarů najdete v okolí města Tataouine – některé stojí jen na malých návrších, zatímco jiné jsou postaveny na špičkách strmých kopců a připomínají jakási nedostupná orlí hnízda. Jedním z nejkrásnějších ksarů je Chenini, spousta turistů jezdí také do slavného ksaru Hedada, který posloužil americkým filmařům jako model pro bizarní domy obyvatel dalekých planet ve Hvězdných válkách. Bohužel stejně jako v případě troglodytních domů jsou všechny velkolepé ksary již opuštěné a nepoužívané.

Brána do pouště

Městečko Douz se rozkládá nedaleko nejkrásnější části tuniské Sahary v podobě úchvatných písečných dun, které jsou jedním z největších přírodních klenotů celé země. Vydejte se na procházku do tichého zlatavého království, v němž vládne nejen ostré slunce, ale i neustávající vítr, kvůli němuž máte za chvíli pusu, oči i vlasy plné jemného písku. Ale na to si zvyknete. A čím delší dobu strávíte v poušti, tím více ji budete milovat.

Hodinová projížďka na velbloudech, při které ujedete jen pár set metrů a navíc jste stále pronásledováni prodavači vychlazených nápojů, k poznání Sahary rozhodně nestačí, byť tuto ochutnávku využívá 99 procent návštěvníků Douz.

Mnohem lepší je vyjet do pouště alespoň na dva dny, přespat pod širým nebem a podívat se, jak Berbeři pečou chleba v písku. Je to jednoduché – stačí položit chlebovou placku na zem, zasypat ji slabou vrstvou písku a pak na ní rozdělat oheň. Za chvilku se oheň shrábne stranou, placka se otočí a oheň zase přihrne. Konečný výsledek je úžasný, jen vám nesmí vadit, že vám s každým soustem mezi zuby skřípou zrnka písku.

Horské oázy

Vypadá to jako malý zázrak. Uprostřed nehostinných hor majestátního Atlasu leží několik míst, v nichž po staletí pulzuje život. Najdete tu nádherné palmové háje, ve kterých se pěstují nejen sladké, zlatě průsvitné datle, ale také spousta zeleniny či ovoce, a na okrajích těchto kouzelných zahrad stojí starobylé vesničky, které poskytovaly útočiště všem poutníkům a karavanám.

Kde se horské oázy vzaly? Zázrak má jednu jedinou příčinu: vydatný pramen, který tryská z hor. Po pár set metrech sice blahodárná voda zmizí ve vyprahlé poušti, ale do té doby dá život malé „botanické“ zahradě, kterou v království písku vykouzlili obyvatelé Sahary. Nejkrásnější horskou oázou je zřejmě Chebika, kde voda vytváří kaskádu obklopenou palmovým hájem. Za návštěvu však stojí i Midas nad vysokým kaňonem, v němž se mimo jiné točila závěrečná scéna ze slavného filmu Anglický pacient.

Město troglodytů

V tajemné Matmatě se dochoval jeden z nejbizarnějších stylů bydlení, takzvané troglodytní obydlí. Místní obyvatelé totiž už před tisícem let budovali své příbytky velmi zvláštním a značně netradičním způsobem. Nejprve vykopali tunel do nitra kopce, kde pak vytěžili měkký kámen, a tak vyhrabali uprostřed kopce „kráter“ – tedy jakýsi dvorek, z něhož pak vedly dveře do řady pokojů vykopaných ve skále.


Čtěte také:

Docela jiný Londýn: nejlepší curry, Marxův hrob i městské rybníky

Yucatan nabízí dávnou civilizaci i divy přírody

Ahoj, proč jsi přijel do Íránu?


Důvod byl jednak bezpečnostní, neboť takové příbytky nebylo možné vidět, a také teplotní – v zimě tu bylo teplo, zatímco v horkém saharském létě poskytovalo skalní bydlení příjemný chládek a stín. Dnes už je většina troglodytních domů rozpadlá a původnímu účelu slouží snad tucet posledních obydlí, jejichž „provoz“ z velké části dotují turisté svými finančními dary. Ale místní tvrdí, že během několika let tato zvláštní atrakce skončí v propadlišti dějin a poslední obyvatelé troglodytních domů se přestěhují do měst.

Solné jezero

Solné jezero Chott el-Jerid je vlastně obrovská proláklina, která pochází z bývalého, dnes již vysušeného, moře. Jen po prudkých deštích se na chvíli, třeba jen na pár dní, opět zaplní vodou, ale vzápětí znovu vyschne a na jejím dně zůstanou pouze třpytivé krystaly soli, které s pomocí žhavého slunce vytvářejí na obzoru tajemné siluety měst či karavan. Ano, to je onen slavný fenomén fata morgany, kvůli kterému řada poutníků sešla z pravé cesty a začala se hnát za přeludem, který je nakonec dovedl ke smrti hladem a žízní.

Ale dnes už tu karavany neputují, naopak na solném jezeře se jezdí závody plachetnic na kolečkách, těží se tu sůl a také přes jezero vede dlouhá a rovná silnice. A dokonce uprostřed jezera stojí „café“ s občerstvením a s několika stánky, v nichž prodávají hlavně slavné písečné růže – třpytivé minerály, tvarem a strukturou připomínající naše oblíbené květiny.


Co vyzkoušet?

Unikátním zážitkem je přelet nad pouští či nad jezerem Chott el-Jerid v ultralehkém letounu, při kterém si ještě více uvědomíte majestátnost Sahary, neboť z výšky má nekonečná poušť úplně jinou perspektivu.

Co ochutnat?

Jednoznačně kuskus – a to nikoli jako kuskus přílohu, což jsou vlastně zrnka krupice obalená v mouce, ale královský kuskus, sváteční hlavní jídlo podávané v obrovském hrnci, kde je vedle kuskusu spousta vařené zeleniny, zrnka římského hrachu, vařená vejce, pikantní omáčka a také čtyři druhy masa – hovězí, jehněčí, kuřecí a ještě k tomu slavné jehněčí klobásky. Nádherně to vypadá a skvěle chutná.

Co si přivézt domů?

Vozí se barevná berberská keramika, výrobky z velbloudí kůže či berberské šperky. A také sušená máta na čaj, výtečný olivový olej, pálivá omáčka harissa a mnoho dalších věcí. Ale nejlepším dárkem i vzpomínkou na Tunisko jsou sladce mámivé datle. Ty nejlepší koupíte v Tozeuru. Jmenují se deglet nour – tedy datle světla. Podle kvality stojí od 50 do 100 korun za kilogram.

Autor článku: Libor Budinský

Komentáře

Čtěte také

Sankce aneb Jak se nestřelit do vlastního údu

Sankce aneb Jak se nestřelit do vlastního údu

Co si budeme povídat – aplikovat sankce na obchodního partnera, který je významný, ale dělá věci, které se vám hrubě nelíbí, je umění střelby na cíl, jímž by neměla být vlastní… více

Komerční prezentace

Další weby mladé fronty

Mobilní web