Když Žebrák není žebrák

Malý velký region. Tak by se dalo popsat Hořovicko, alespoň z pohledu podnikání. Mikroregion má dva ekonomické trumfy, výhodnou polohu na dálnici a železnici mezi Prahou a Plzní a zároveň vynikající průmyslovou tradici. Z Hořovicka se tak do světa vyváží ledacos od harmonik přes bazény až po gumárenské stroje.

Hrady Točník a Žebrák
15.8.2012 13:11   |  

Všechny cesty vedou … do Hořovic. Parafráze známého úsloví vystihuje hlavní plus Hořovicka, jímž je snad až příliš dobrá poloha. Oč je tenhle nenápadný region s méně než 30 tisíci obyvatel na hranici Středočeského kraje menší, o to v něm probíhá čilejší podnikatelská činnost. Oblast zahrnuje 34 obcí a města Hořovice, Žebrák a Hostomice. Například jen v Hořovicích, které mají méně než sedm tisíc obyvatel, je přitom přihlášeno na 1 500 podnikatelských subjektů. A právě výhodná poloha je to, co mimořádně svědčí místní ekonomice. Prochází tudy totiž frekventovaná dálnice D5 a také železniční trať Plzeň–Praha, Hořovicko je přesně v půli cesty mezi hlavním městem a Plzní. To umožňuje ideální dopravní spojení nejen s metropolí a městem piva, ale také s nedalekým průmyslovým Berounem. Pro exportéry je zase po „dé pětce“ dosažitelné do dvou hodin německé Bavorsko coby nejdůležitější zahraniční destinace českých firem.

„Velkým přínosem pro region je bezesporu také průmyslová zóna ve městě Žebrák. Po jejím vzniku v 90. letech 20. století výrazně klesla nezaměstnanost nejen v Hořovicích, ale i v okolních obcích,“ připomíná další přednost Hořovicka Přemysl Cibulka z tamější firmy Albixon.

Dědictví po ČKD

Druhou zásadní výhodou je velká průmyslová tradice Hořovicka. Moderní podoba podnikání tu zakořenila už v první polovině 19. století, kdy region patřil k motorům průmyslového pokroku v tehdejších českých zemích – jak mimochodem právě v těchto dnech dokládá i výstava v muzeu města Žebrák.

Výroba se tu rozvíjela i za socialismu. „Bývaly tu známé strojírenské podniky TOS a ČKD, na jejichž činnost dnes navazují další firmy,“ připomíná tajemník hořovické radnice Ladislav Kazda. Jsou využívány některé bývalé tovární prostory TOS či ČKD a díky silné průmyslové tradici jsou na Hořovicku stále k dispozici také kvalifikovaní dělníci či řemeslníci.
Do třetice je devizou obvodu ona velká průmyslová zóna, která bezprostředně přiléhá k dálnici. „V Hořovicích a průmyslové zóně nám ovšem konkurují zahraniční společnosti v soutěži o kvalifikovanou pracovní sílu,“ podotýká k tomu finanční ředitel společnosti Buzuluk, která sídlí v obci Komárov a vyrábí pístní kroužky či gumárenské stroje.
Region je tedy z ekonomického hlediska tak trochu obětí vlastního úspěchu. Prakticky veškeré volné lidi už místní průmysl nasál a další obyvatelé odjíždějí za prací také směrem na Beroun, Plzeň, Prahu nebo Dobříš. Případné nové podniky na Hořovicku tak narážejí na nedostatek pracovních sil. Z pohledu obyvatel je to ale příjemné, nezaměstnanost je tu nižší než v sousedních regionech a drží se kolem šesti procent.

Česko, bazénová velmoc

Mezi důležité firmy na Hořovicku, které rostly z českých kořenů, patří například společnost Dřevooptima, která vyrábí okna a dveře. Firma Albixon, kterou krátce po revoluci založil místní podnikatel Jaroslav Smetana, patří dnes k největším evropským výrobcům bazénového příslušenství. Dává práci 230 lidem a loni dosáhla díky rychle rostoucím prodejům rekordního obratu 735 milionů korun. Letos navíc otevřela v Hořovicích nový provoz. „Po 12 letech dosluhovala naše původní lakovna. Rozhodli jsme se k investici od nové vysokokapacitní práškové lakovny, která bude největší ve střední Evropě,“ uvádí Přemysl Cibulka, obchodní ředitel práškové lakovny. Albixon využívá i některé prostory někdejšího ČKD. Naopak firma INTOS, jejíž činnost navazuje na druhý tradiční podnik TOS, před třemi lety výrobu zavřela a přeměnila se de facto na obchodní společnost. Výroba byla přesunuta do Rakouska a Německa. „Naše firma sídlí v Hořovicích od roku 2009, kdy byla zrušena výroba v Žebráku. Od té doby fungujeme jen jako prodejní a servisní centrum firmy INTOS EMCO. Firma nyní zaměstnává 10 lidí a roční obrat se pohybuje okolo 80 milionů korun,“ říká pracovník firmy INTOS Jiří Huml.

Z Buzuluku do Číny

Až do roku 1825 sahá tradice papírenské výroby v Lochovicích, kde dnes působí společnost Korona, která nabízí klasické šanony a další kancelářské vybavení. Nedávno slavila kuriózní výročí, když vyrobila neuvěřitelný 200miliontý kus kancelářského pořadače.

Další místní parádní disciplínou s kořeny již v 19. století je výroba pístních kroužků. V Komárově tuto výrobu rozvíjí společnost Buzuluk, která má v současnosti 685 zaměstnanců, a patří tak mezi největší zaměstnavatele v regionu. Vedle pístních kroužků se věnuje výrobě gumárenských strojů, která byla do Komárova přenesena v 50. letech z tehdejšího Gottwaldova. Nejde o nějakou sériovou výrobu, téměř každý stroj je unikát. „Náš roční obrat je zhruba 800 milionů korun, až 80 procent realizujeme v zahraničí. Slibné trhy vidíme hlavně v Rusku, Číně, Indii a Brazílii,“ uvádí finanční ředitel společnosti Martin Pleskač.

Poetickou patinu má další hořovický tradiční obor – výroba akordeonů a harmonik. Tu přímo v Hořovicích rozjel za první republiky továrník Josef Kebrdle. Za socialismu v ní pokračoval národní podnik Harmonika, dnes zde výrobu hudebních nástrojů značky Delicia vede podnikatel Zdeněk Koutný. Zajímavé je, že 95 procent akordeonů a harmonik jde na vývoz – nejen do Evropské unie, ale i do Japonska, na Nový Zéland nebo do Jižní Koreje. Pokud jde o tradiční obory, je naopak nutné připomenout, že Hořovice nemají nic společného s výrobou cukrovinkových tyčinek. Často se to plete, ale slavné Hořické trubičky se vyrábějí v Hořicích, které leží v Podkrkonoší.

Nejlepší reklama u dálnice

Hořovický region má v neposlední řadě velký turistický potenciál. Leží na rozhraní tří populárních přírodních oblastí – křivoklátských lesů, Podbrdska a Českého krasu. Navíc sem turisty lákají tři historické dominanty krajiny – hrady Žebrák, Točník a nedaleký honosný zámek Zbiroh.

První dvě jmenované stavby jsou vlastně jakousi přirozenou romantickou reklamou na region, protože jejich dramatické siluety se na vrcholu dvou protilehlých kopců tyčí přímo v dohledu z dálnice. Řidiči jedoucí na Prahu nebo v opačném směru na Plzeň si tak skrze tyto ikony zapamatují region, který by byl jinak jen sledem anonymních vesnic. Na Točníku a Žebráku se také každoročně koná např. velký hudební festival. Turistické služby jsou tak třešničkou na dortu prosperity malého, leč úspěšného regionu. I když je jeho symbolem Žebrák, chudobou rozhodně netrpí.

Autor článku: Tomáš Stingl, Profit

Komentáře

Čtěte také

Slepá důvěra: Deset procent ročně od J&T banky. Nebo taky nic

Slepá důvěra: Deset procent ročně od J&T banky. Nebo taky nic

J&T banka přišla s novým produktem, nezajištěným podřízeným certifikátem na nekonečně dlouho. Výnos: deset procent ročně. Nádhera? Nejdřív si dobře pročtěte prospekt certifikátu,… více

Komerční prezentace

Další weby mladé fronty

Mobilní web